Jejím otcem byl koncertní houslový virtuóz (mimochodem byl prvním japonským hudebníkem, který účinkoval na Pražském jaru!), ona sama začala již ve 4 letech hrát na klavír. Milovala Chopina, Debussyho, Ravela, posléze objevovala funk a jazz, až se tokijská rodačka dostala na prestižní Berklee College Of Music v Bostonu a v tomto městě již zůstala – MASAKO JASMINE YOTSUGI. Jejím profesorem a mentorem byl až do své smrti (2014) legendární pianista, skladatel, aranžér a jazzový pedagog Ray Santisi (ten, který ještě hrával s Charliem Parkerem, Stanem Getzem, Dexterem Gordonem a dalšími velikány). Právě na jeho památku natočila Masoko Jasmine album „Drifting“, jež si letos vydala vlastním nákladem.
Třináct let byl Santisi pro Jasmine něčím, jako druhý otec. Naučil ji nejen jazz, jak sama říká, ale také žít a naždy ji změnil. Když pak ztratila možnost hrát profesionálně jazz v bostonských hotelech a restaurantech (do roku 2010), věnovala se józe a Theta cvičení, v nichž získala profesionální certifikát. A dostala novou chuť dělat muziku. Začala natáčet album s vlastní autorskou hudbou, která sice vychází z jazzu, ale je silně ovlivněna ambientem, lounge a chilloutem. Avšak ještě před dokončením Santisi zemřel, což ji nesmírně ranilo, a tak jí ještě dva roky trvalo, než bylo album hotovo.
Je na něm 6 kompozic a celková stopáž je necelých 26 minut. Je to ku prospěchu, neboť takto album zachovává výrazovou a myšlenkovou jednotu, aniž by začalo nudit.
„Moje hudba není není pravý jazz, ale ani to není pop,“ vyjádřila se Jasmine. „Nejvýstižnějším označením je easy listening music. Není mnoho hudebníků, kteří s pýchou tvrdí, že jejich hudba je snadno poslouchatelná. Ale pokud bych ji měla opravdu kategorizovat, tak bych použila termín: jazz infused atmospheric world lounge music.“
Ano, tak by se dala hudba na albu „Drifting“ vskutku charakterizovat, neboť k akustickému pianu a elektronickým klávesám a programům přidává Jasmine široký arzenál perkusivních nástrojů z celého světa, jež dokáže dokonale rozpustit v lahodném hudebním toku s mantrickým zpěvem; ozývají se persko-indický santur, indonéské zvonky, afro-kubánská conga, brazilské bubny, japonské bicí tsutsumi, čínský gong, japonský meditační zvon a mnoho dalších. Onen zpěv patří pak původem indické zpěvačce Annette Philip, vokální experimentátorce, která má za sebou již spolupráci s takovými hudebníky, jako jsou třeba A.R. Rahman, Bill Whelan, Airto Moreira, Jack DeJohnette, Victor Lewis, Buster Williams a Lew Soloff!
V úvodní skladbě se ze syntetického zvuku vyloupnou propletené perkuse a akustické piano s funkovým frázováním. „Pranava“ (což je jogínské slovo, vyjadřující to, co se stále obnovuje) je uvozena japonským motivem a zvukem mořského příboje, poté to sklouzne až příliš do etnicky zabarveného new-age soundu; naštěstí jazzově laděný klavírní part dojem náročnějšího posluchače zachraňuje. Nejdelší kompozicí kolekce je „On And On“ (5:57), jejíž meditativní ráz zvrásní ve střední části rytmus srdce; Jasmine vzpomíná, že tuto skladbu psala v době, kdy byl Santisi v nemocnici na operaci srdeční chlopně; seděla u jeho lůžka a vnímala tep jeho srdce. Operace se zdařila, a tak skladba vyznívá optimisticky. Bohužel po několika dnech jedenaosmdesátiletý jazzman umírá… Miniatura „Sahana Vavatu“ je další mantrou, výrazně perkusivně a starobyle znějící, s vokálem samotné Jasmine. „Under Your Spell“ je sice postavena na skutečně hutných funkových základech a soulových vokálech, ale minimalisticky frázovaná anglická slova vyznívají opět mantricky a ve finále se Jasmine rozehraje k parádnímu jazzovému sólu. Závěrečná skladba „Peace“ dostala nejvýraznější písničkovou formu, a to v indickém stylu, a navozuje klidné rozpoložení; poté vás pohladí propracovanější ethno-jazzové vlny a polyfonně vedený zpěv.
Album, které sice nijak zvlášť nevzruší, ale také neurazí, dokazuje slibný potenciál Jasmine především jako pianistky. To ostatní se dá v technicky dokonalém studiu při troše umu stvořit jednoduše (jeden kamarád-muzikant tvrdí, že levou zadní), ale jazzové uchopení akustického nástroje už vyžaduje vyzrálost a schopnost hlubšího vyjádření…
Ostatně, posuďte sami: