Rozhovor s Janou Koubkovou, zpěvačkou zrající jako víno. Jako to suché bílé, které má tak ráda. A její písně stejně tak osvěžují a mají vybranou chuť. A zdá se, že nové album, jež nedávno dokončila, bude toho více než pádným důkazem!
V druhé polovině srpna vám má vyjít nové album „A tak si jdu…“ A tak se vás musím hned v úvodu zeptat: A kam jste tedy došla od předešlé desky „Smrt standardizmu?“ Několika slovy…?
K větší pestrosti.
Jste autorem, až na tři výjimky, všech textů. Těmi výjimkami je také žena, Mirka Hedbávná. Můžete ji představit?
Mirka Hedbávná je učitelkou v Třebíči. Učí informatiku, matiku, zeměpis, volejbal… Je skvělou fotografkou, vystavuje i v Praze a píše poezii. Vyšly jí tři knížky. Má cit pro zvukomalebnost češtiny i rytmus. Je to taková renesanční ženská.
Zdá se mi, že vaše textová sdělení jsou čím dál uvolněnější a rozvernější, ale zároveň ironičtější, ba sarkastičtější…Bývá to spíše výsadou mládí. Jak vůbec vnímáte naši současnost?
Za těch skoro 72 let jsem zažila dost proměn naší společnosti, a jedna z těch největších a nejsoučasnějších je nástup mobilu, internetu a sociálních sítí! Virtuální život je upřednosťován před tím skutečným, a o šíleném toku informací nemluvě…
Třeba v písni „Země se otřásá“ jste až nemilosrdná, vyjadřujete se naplno, bez ironie. Za jakých okolností jste text napsala?
Každý den vás válcujou hlavně špatné zprávy. Zlo je prostě sexy, zatímco dobro se jeví jako hodnej důchodce v bačkorách s přezkou. Kdykoliv jezdím s kapelou na koncerty po D 1, jsem v napětí. Bezohlednost řidičů, a někdo kdo si užívá adrenalin , jezdí i v protisměru… Jakoby život člověka neměl cenu, což v různých formách funguje i ve světě. Bohužel!
K písni „Čekám jak škeble na útesu“ uvádíte, že jde o větu, pronesenou Tomášem Palečkem. O koho jde?
Tomáš Paleček je štíhlý, vysoký, bělovlasý bývalý filmař, teď důchodce, který si občas přivydělává úklidem domů a mytím oken a je štamgastem ve vinotéce, kterou mám za rohem a kam já taky ráda chodím kvůli pokecu a fajn vínu za dobrou cenu. A z Tomáše občas vypadne věta, kterou si musím zapsat, a vznikne tak krásná claptnovská melodie, kterou textově dotvořím a s kytaristou Romanem Hampacherem domyslíme i melodii.
Na co vlastně čekáte vy, První dáma českého jazzu?
No, s tím označením První dáma…bych to nepřeháněla. Teď jsou dobrými jazz zpěváky spíš pánové. Já jsem prostě Koubková, která si koubkuje podle svých chutí a nemusí jít pořád o jazz. A na co čekám já? Na nápady a na tu CHUŤ CHTÍT! Ta, když se nedostaví, tak je to nanic..
Vzniká nejdříve text, nebo hudba?
Ráda si dělám poznámky, z čehož vznikají texty a inspirace k hudbě, ale i opačně, že napadne melodie a k tomu si pak pasuju text. Takže obojí funguje…
Na novém albu s vámi spolupracují výteční instrumentalisté, včetně již vpravdě legendárního Alana Vitouše. Ta sestava nějak postupně krystalizovala, nebo jste měla přesně takovou představu, kdo s vámi bude hrát?
Já mám vlastně dvě sestavy, se kterými spolupracuji, a to je hlavně J.K.Quartet a poslední dobou Smrt standardizmu. Takže tam pochopitelně všichni hrajou, protože jsme si za ta léta hudebně i lidsky velmi blízcí! A ti přizvaní, tak ti se mnou hráli dříve, je to prostě stejná krevní skupina a vím, co od nich můžu čekat jako oni ode mě, a proto je mohu oslovit, i když si na tom prachy nevydělaj…
Vynikající pianista Ondřej Kabrna zde hraje také na akordeon a hammondky. To jste chtěla vy, aby takto vybočil ze svého standardu?
Ondra Kabrna nevybočil, on umí hrát na mnoho nástrojů. Například na africkou loutnu oud, kterou si koupil, když jsme spolu hráli v Maroku… Ondra se mnou hraje od vstupu do EU, tedy od roku 2004, a kolem něj se občas kolegové mění, ale on je stálice, které si moc vážím! Spolu jsme hledali barvy, které se k písním na CD hodí, a Ondra nabízel…
Album vydává Supraphon. Bylo to snadné prosadit jazzový titul k vydání? Předešlé řadové album „Smrt standardizmu“ vyšlo u Multisonicu, pokud vím…
Mám smůlu, že jsem pořád prosazovaná jako jazz, ale já se poslední léta měním – jiné už bylo CD „Mýdlové bubliny“ z 2011, „Smrt standardizmu“ z 2014 a hodně předtím CD „Absolonie“ točené v jeskyni 1996, nebo CD pro děti atd. U Multisonicu jsem vydala pár dobrých CD, jen poslední dobou vázla propagace. Proto jsem se obrátila na Supraphon, kde by mělo být vše lépe ošetřeno. A o to mně jde! Aby se o tom mém novém skvělém CD vědělo!!!
Už vznikl dokonce klip, a to animovaný, a moc povedený. Mohla byste popsat genezi jeho vzniku?
Nikdy jsem žádný klip neměla, ale teď jsem si řekla, že jo! A ještě k tomu animovaný, což není nic levného… Ale s Luďkem Bártou, který mi ilustroval knížku „Básně z jazzové dásně“ a jehož humor se mi velice líbí, došlo k jeho doporučení na skvělého animátora Ondřeje Pechu, se kterým si výtvarně i lidsky dobře rozumí. A já si rozumím s oběma…
Zveřejněn bude, předpokládám, na Youtube. A na kdy je plánován křest desky?
Supraphon už klip dal do oběhu. A 14.září bude křest v pražském Jazz Docku od 19.00 a kmotry budou Clarinet Factory…
A máte již v hlavě nějaký další projekt? Desku, knihu, cokoliv?
Určitě pro děti, a pak bez textů v pronajatém studiu si vymejšlet improvizace s vybranými kolegy, a točit a točit, a pak vybrat to nej nej!
Tak ať se daří a je z čeho vybírat! Děkuji za rozhovor.
