Po dlouhých šesti letech se přihlásila s dalším, v pořadí třetím autorským albem písničkářka MARTINA TRCHOVÁ a její TRIO; jmenuje se „Holobyt“ a vyšlo opět na labelu Indies MG. Nádherně vypravené CD s bookletem, bohatým na texty (v češtině i angličtině) a s vlastními kresbami, obsahuje 12 nadžánrových písní o hledání domova (jak se sama autorka vyjádřila), tedy o prostoru, který lze obývat. A odkud lze vyrážet na cesty (v jejím případě Himaláj či Kazachstán) a kam se lze vracet. Nechybí ani písně na téma existence v Praze. Na rozdíl od předchozích dvou alb novinka vznikla ve vlastní produkci. Vyznačuje se větší žánrovou pestrostí, aniž by ale ubylo emocí, křehkosti,či naopak vášně. Mimochodem, nedávno se na Youtube objevil dosti výmluvný klip k jedné z písní minulého alba…
Po textové stránce je skoro třiačtyřicetiminutové album samozřejmě silné, což se dalo čekat vzhledem k autorčinným životním zkušenostem, existenciální citlivosti a emocionalitě. Ovšem nálepku skutečné mimořádnosti získalo především díky hudební složce; aranže a instrumentální výkony jsou prostě excelentní! Zpěvačku a autorku všech písní doprovázejí tři výteční hudebníci: kytarista Patrick Henel, kontrabasista Radomír Polívka a bubeník či perkusista Petr Chlouba; všichni se dokáží pohybovat v různých žánrových vodách. Trojlístek hostujících muzikantů je přímo hvězdný (a tudíž nepřeslechnutelný): Bharata Rajnošek (basklarinet, klarinet, křídlovka, trubka, příčná flétna, sopránsax, tenorsax), Mário Bihári (akordeon) a Radek Kašpar (Fender piano).
A tak není divu, když se v kolekci objevují písně najazzlé („Domů do Marin“, „Ať se na nic neptám“„Věci v pohybu“) nebo dokonce se silným nu-jazzovým nábojem („Tělo“), nechybí ani směs gypsy-swingu a klezmeru, hlavně díky akordeonu a klarinetu v dědečkovsky rozverné písni „Holešovické paničky“. Pak je tu skupina jazzově-folkových písní (aniž by Trchová kopírovala jakkoli Joni Mitchellovou) – „Balkónové blues“ s nádherným kytarovým sólem, „Polosetá cizím mákem“, jejíž jímavost podtrhují barvy souzvuků dechových nástrojů (basklarinet, křídlovka, flétna), a závěreční „Mravenci“ s křehkým dvojhlasem kytary a tenora, evokujícím noční, pouze ale zdánlivý klid. Je libo něco jako techno-funky? Titulní „Holobyt“ zní takto až s industriálním duc duc. Píseň „Tiché bubnování“ je naopak syceno perkusivním zvukem, tudíž world-music; však je o pocitu osamění v daleké zemi (Kazachstán). Za vrchol alba pak považuji „Strach“, který tady vyznívá opravdu tíživě, a to za pomoci hutné blues-rockové kytary a sugestivní nu-jazzové trubky. Milostný cit, láska versus touha a chtíč…
Úchvatné (a uchvacující) písničkové album!