Michael Wollny Trio ve vlastních zvukových stopách

zvuk
100
obal
100
hudba
100
repertoár
60
90

MICHAEL WOLLNY TRIO pokračuje v úchvatné krasojízdě na téma Weltentraum! Po živém albu z koncertu v Berlíně („Weltentraum Live“), které jsem tady před půldruhým rokem s nadšením recenzoval, vyšlo nyní opět na labelu Act Music CD „Live In Hamburg“, doplněné o DVD z vystoupení tria na 35.ročníku Leverkusener Jazztage v roce 2014, repertoárově prakticky totožném s oním berlínským záznamem. To vše pod souhrnným titulem „Michael Wollny Trio In Concert – Klangspuren“…

Mnichovské vydavatelství ACT Music se snaží, zdá se, najít v německém pianistovi Michaelovi Wollnym rovnocennou náhradu za trio Esbjörna Svenssona blahé paměti. Svědčí o tom i jistá recyklace nesmírně úspěšného alba „Waltentraum“, jež Wollnyho trio katapultovalo na počátku roku 2014 na evropský trůn jazzových trií. Tento vydavatelský tah dokumentuje růst tria až k záznamu hamburgského koncertu z loňského roku, které zastihuje aktéry na vrcholu tvůrčích sil; především v souvislosti s rozvíjením a umocňováním předešlého materiálu, neboť nové skladby tady prozatím chybí. Zároveň tímto přístupem probouzí v jazzovém posluchačstvu zvědavost a vzrušující očekávání věcí příštích. A soudě dle výkonu na albu „Live In Hamburg“ je na co se těšit! A samozřejmě bude nová autorská deska pro další osud tria stěžejní. Dokáže naplnit očekávání vydavatele i posluchačů? Dosáhne Michaell Wollny Trio hranice nesmrtelnosti E.S.T.? Zvukové stopy, jež dosud zanechalo, jsou nadějné. Ostatně „Klangspuren“ znamená opravdu zvukové stopy, takže cíl je předestřen naprosto jasně…

CoverKoncertní záznam obsahuje devět skladeb, spojených po třech či dvou do gradovaných celků, a až potom teprve odměněny potleskem (a dost bouřlivým, což není divu). A tak hned úvodní trojice tracků vás okamžitě vtáhne do víru vzrušující hudby a už nepustí. Úvodní „Questions In a World of Blue“ (ano, jde o Badalamentiho motiv z Lynchova Městečka Twin Peaks), balada s tajemnou náladou, se tak snoubí se zvukově a výrazově strhující adaptací středověké hudby (Guillaume de Machaut, autor ze 14.století) v podobě skladby „De Desconfort“, a ta zase s „Motette No.1“, jež postupně houstne a zrychluje se, aby vyústilo v úchvatný závěr. Následuje dvojice křehkých kompozic. Melodicky jímavou baladu „White Room“ napsal původně pianista a skladatel Chris Beier (mimochodem mezi lety 1979-1985 šéf Státního divadla v Norimberku a zasloužil se o uvedení Burroughsovy a Wilsonovy hry „Black Rider“ s písněmi Toma Waitse) plynule a logicky střídá lyrické a zároveň dynamicky bohaté klavírní sólo Wollnyho v jeho vlastní „Der Wanderer“, které až ve druhé polovině obohatí šumná rytmika a následně pak i vzletné kontrabasové sólo Christiana Webera (jenž vystřídal Američana Tima Lefebvra). Další dvojice skladeb již zněla na předešlém živém albu – „Nacht“ (adaptace klasického kusu Albana Berga) je ještě důmyslněji vystavěna a vygradována, Wollnyho „When the Sleeper Wakes“ čerpá ještě hlouběji ze soudobé vážné hudby, přičemž dosahuje neobyčejné hutnosti (všimněte si i práce bubeníka Erica Schaefera!), jež se přetaví v nadupanou hard-bopovou jízdu, vygradovanou až k šílenství. Poté trio vydechne v líně tekoucím toku „Nachtfahrten“, dokud jej Wollny nezahltí přívalem klavírních tónů. Album uzavírá tradičněji pojatá Schaeferova skladba „Arséne Somnambule“, odkazující k hard-bopu.

Pánové, čekáme, co bude dál…