Když jsem před téměř dvaceti lety navštívil Španělsko, a to oblast zvanou Kastilie, bylo nemožné nenarazit na projevy gregoriánského chorálu, jenž tehdy zažíval světový boom již od 80.let. A to člověk nemusel ani někam do kláštera, chrámu či kostela; mnišské nebo taky rádobymnišské sbory pěly všude. A když ne naživo, tak z cédéček, třeba i v baru. Také jsem si tam koupil Garbarkovo Officium, jež vyšlo v přepočtu na naše koruny o polovinu méně. V té době pronikly do světových hitparád takové soubory, jako Enigma, ERA, posléze Gregorian; ty pojily chorál s rockovými a elektro-tanečními rytmy, což bylo až obskurní, protože absolutně proti smyslu tak silně duchovní středověké hudby meditativního charakteru. To byl naprosto logický vývoj, pochopitelně z hlediska šoubyznysu. Ten dokáže přefiltrovat, upravit, přizpůsobit posluchačským masám cokoliv, včetně hudby primitivních národů na úrovni doby kamenné, natož pak nějaký středověký sborový jednohlas či raně křesťanskou polyfonii. A proč takový úvod k recenzi nového alba souboru SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS, jež se jmenuje „Carolus IV.“ (Supraphon) a mapuje duchovní i světskou hudbu z doby Karla IV., českého krále a císaře Svaté říše římské, od jehož narození si celá Evropa připomíná v květnu 700 let?
Protože soubor SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS sice také experimentuje, ale nikdy se nesnížil k umělému roubování čehosi cizorodého, nesouvisejícího, a tím prznění duchovního obsahu. Pod uměleckým vedením Davida Ebena působí na naší a zhusta i mezinárodní scéně od roku 1987. Vedle řady oceňovaných alb bohatě natáčí pro Český rozhlas – v současnosti je to již přes 300 skladeb! V roce 2002 také úžasným způsobem dokreslil středověkou atmosféru ve výtečné rozhlasové adaptaci Ecova románu „Jméno růže“…
Téměř 70 minut stopáže je členěných do několika tématických celků, takže struktura alba při četnosti tracků (celkem 26) nepůsobí jednotvárně, jak by tuctový posluchač mohl očekávat. Tím myslím posluchače, který není schopen se ponořit do nevzrušivých, niterně vedených mužských hlasů, a očekává emoce a vnější zvukovou tvárnost. Sám Karel IV. byl rozkročen šířeji, mezi francouzskou kulturou, včetně dvorské lyriky, hlubokým duchovním ponorem, úctou ke svatým a jejich relikviím, též slovanskou liturgií a středobodem vzdělanosti, pražskou universitou. „Přáli jsme si, aby naše nahrávka byla jakousi hudební obdobou barevné gotické vitráže z doby Karlovy,“ vyjádřil se David Eben. „Snažili jsme se zachytit onu mnohovrstevnatost dobové hudební kultury 14.století, která nebyla žádným nehybným monolitem.“ Kromě gotické harfy a excelentního sopránu Hany Blažíkové na albu občas zní také zobcové flétny hostujícího Jakuba Kydlíčka, v jedné skladbě také bicí nástroje. Nahrávání proběhlo v kostele sv.Jakuba staršího v Praze-Zbraslavi v hudební režii zkušeného Jiřího Gemrota (mimochodem skladatele soudobé hudby). CD je vyvedeno vskutku jako umělecký artefakt; obal je tvořen motivem detailu nástěnné malby tzv.ostatkové scény na Karlštejně, booklet je bohatý nejen graficky, ale také obsahově, včetně textů. Vedle chorálních i vícehlasých zpěvů, jež jsou interpretovány vpravdě z hloubi pokorné a ponorné duše, mezi nimiž nechybí ani slovutný chorál „Svatý Václave“, figurují také české milostné písně – „Otep myrhy“ je sólovou příležitostí pro Hanu Blažíkovou, v „Dřěvo sě listem odievá“ její harfa doprovází člena sboru Martina Prokeše. Album tím získává nejen na pestrosti, ale klade vedle výlučné duchovnosti prosté lidské city, přičemž obě polohy postrádají exaltovanost, jež by působila v tomto případě lacině. Krása a síla takové nahrávky je v něčem jiném, ve zklidnění, zastavení se, očistě, usebrání, pokoře, hrdosti…každý si v ní najde to své, co v tu kterou chvíli potřebuje.
Á propos: David Eben se podílel také na katalogu expozice výstavy „Císař Karel IV. 1316-2016“, která bude v pražské Valdštejnské jízdárně otevřena 15.května…
