Uplynul rok, kdy italská písničkářka ULI (roč.86) vydala čtyřpísňové EP (recenze zde), jež odstartovalo crowdfundingovou kampaň k natočení regulérního debutového alba, a tento velký debut je od 24.března již na světě! Dostal titul „Black And Green“ a vyšel na milánském labelu Wasabi Produzioni.
Uli, vlastním jménem Alice Protto, zařadila na své první album devět písní, z nichž tři již zazněly na výše zmíněném EP. Ovšem Uli je se svou kapelou předělala, takže „Nina Simone´s Back“ již není zpívána a´capella a také „Dry Driver“ a patrně její nejsilnější píseň „Hicks YZ“, zařazená na závěr alba, doznaly umocňujících změn, včetně bohatších vokálních aranží, vlivů folkové a rockové psychedelie a dokonce prvků elektroakustické hudby. Hudební témata rotují naléhavěji, a tudíž přibylo emocionální i výrazové působivosti a intenzity. Pokud v „Dry Driver“ zní navíc barytonsaxofon, dostává se Uli až někam k legendárním Morphine…
Základní instrumentální osou je její ukulele, které dodává výslednému tvaru až dívčí bezelstnost a hravost, což je v příkrém rozporu s jejími až drásavými zpověďmi, a samozřejmě akustická i elektrická kytara (Domenico Finizio) a bicí (Federico Ragazzetto Branca). Sama Uli svůj styl nazývá alien-folk, ale nikoli ve smyslu marťanském, ale jako tradiční hudbu z mé vlastní planety. Když se zaposloucháte hned do úvodní písně „To Live Forever In A Hidden Safe“, zmocní se vás pocity vnitřně rozervaného člověka, který chce nalézt klid tím, že se odevzdá moři, tudíž věčnosti, neboť „moře bude mít hlad a já jsem zrovna na lodi…“ Bezmála minimalistickou melodii podrobuje Uli výrazovým i dynamickým proměnám, vycházejícím především z raných 60.let, potemnělých ale 
pozdější psychedelií. Výrazný basový riff odstartuje zprvu novovlnně zabarvenou, posléze folkově pojatou zpověď ženy, odmítající zavedenou genderou úlohu – „From“ („…nekonečná trpělivost se nikdy nevyplácí/nekonečná trpělivost tě žere uvnitř…“). První vrchol alba přichází třetím trackem, písní „Mortial Heart“, v níž až fyzicky cítíte nesmírné pnutí mezi akustickým zvukem (ukulele, klasická kytara, drsný sax), dokonce až countryového střihu, a hutně psychedelickými erupcemi. Následující „Emerald Dance“ je sycena éteričností vokálů, tklivou melodií a všepohlcujícími emocemi. Na další, a ještě o něco vyšší vrchol, dosáhne titulní song „Black And Green“ – jednoduchý, bezmála badalamentiovskými barvami odněkud z Twin Peaks potemnělý doprovod, nechává naplno vyniknout zpěvaččin čistý, od všech nánosů oproštěný hlas, jenž se přesto zařezává hluboko do posluchačova masa: „Černá a zelená je to, co jsem/černá a zelená/kyselina temna/to není moc vhodné pro dobrou dívku/Oni si přejí, abych byla růžová…/Přejí si, abych byla červená/a byl tak připraven k prodeji můj obličej/Přejí si, abych byla modrá/aby pojmenovali moje bolesti…“. A když pak v závěru zaznějí tíživé kroky a noisově industriální zvuky, dost vás to vyděsí. Kromě již zmíněné trojice přepracovaných písní z loňského EP doplňuje husinotvorné debutové album Uli ještě folk-rockově odlehčená, chytlavá svižnůstka „Dark Curls And Blondie“, pojednávající o rozporu všeobecného vnímání žen podle barvy vlasů a očí; právě o onom rozporu, který se tak osudově promítá do života neobyčejně citlivé Uli…
