V Kalifornii zemřel britský hráč na klávesové nástroje a vedoucí artrockového tria Emerson, Lake & Palmer Keith Emerson. Bylo mu 71 let a nalezen byl v pátek 11.března s prostřelenou hlavou. Policie případ vyšetřuje jako sebevraždu. Emersonovo tělo našli policisté v jeho domě v Santa Monice…
Tolik strohá zpráva z tisku. A pak již následoval kariérní výčet a také vyjádření jeho přátel a rodiny. Ano, nechtěl být považován za rockovou hvězdu, příčilo se mu to; chtěl být uznáván jako skladatel. Doma výhradně poslouchal klasiku a jazz…
Jako kluk jsem měl v pokoji portrét jeho první kapely The Nice. Z tranzistoru občas zazněla jejich mistrná adaptace Bernsteinovy Ameriky. A až mnohem později jsem si uvědomil, že tam Emerson ve svém virtuózním varhanním partu použil motiv z Dvořákovy Novosvětské. Někdy v 76 roce vydali Poláci výběrové elpíčko téhle kapely a já ji úplně sedřel, jak jsem se jí nemohl nabažit. A tak jsem si všiml, jak často v jejich skladbách zacituje Bacha, kterého jsem samozřejmě znal, ale koho jsem díky Emersonovi objevil, byl finský velikán Sibelius. V tátových Melodiích jsem pak se vzrušením četl reportáž z Druhého československého beatového festivalu v roce 1968 – The Nice tam tehdy vystoupili a málem zbořili Lucernu, protože to, co tam Emerson v Lucerně předvedl, nikdo z posluchačů dosud neslyšel a neviděl. Hrál na svůj nástroj lokty, nohama, hlavou, a jak tehdy Melodie napsala, největší šok nevyvolal sice rozjetý Emerson, když začal náhle vrhat nože do svého aparátu, u nás nedostižných leslie-beden, ale poznání, že to naše pojetí rockové muziky je vlastně pouhopouhou šumařinou. A přitom Nice tu vůbec neměli hrát – pořadatelé festivalu pozvali legendární Spencer Davis Group, jenže ta odjela na neplánované turné po USA…
Pak mne dostalo pochopitelně i trio Emerson, Lake & Palmer. Ty jsem poslouchal na střední škole a pamatuju se, jak jsem marně vydyndával ze spolužáka jejich desku „Brain Salad Surgery“, ze které činí mimořádný umělecký počin už jen samotný cover, dílo slovutného H.R.Gigera. Nabízel jsem mu za ni tisícovku, že ji seženu, i kdybych měl krást, ale on nepovolil… V této sestavě Keith Emerson vyrostl v nepřekonatelného varhanního (ale i klavírního a syntezátorového) interpreta, který se nebál vrhnout i na předělávku Musorgského Obrázků z výstavy. A třeba do střední části skladby „Knife-Edge“ organicky napasoval motiv z Janáčkovy Sinfonietty…
Znepokojuje mne, co mohlo takového člověka vést k rozhodnutí vzít si život. A nerozumím tomu. Ale naštěstí tady navždy zůstane jeho muzika. Dokud bude elektrická energie, bude s námi…
