Královéhradecká zastávka na turné improvizačního tria TELLEMARKK se odehrála v klubu Satchmo v úterý 8.března. Možná za to mohl onen tolikrát zatracovaný a zase znovu vzývaný Mezinárodní den žen (čili emdéžet), který je spjat s tímto datem, ale právě ženský element v kapele se nemohl dlouho začlenit do procesu improvizační tvorby. Ale neselhal člověk, tedy Dorota Barová, ale technika – ony elektronické krabičky, na které je napojeno její violoncello. A když pak bylo vše v pořádku, byla to opravdová pastva pro lačné uši. Všechno pak k sobě pasovalo – Pavel Hrubý hrál tak, jak jsem očekával, navzdory oněm problémům, jež samozřejmě neumožňují ono naprosté uvolnění, nutné pro improvizaci; střídal basklarinet se sopránkou, občas chřestil. Skladby se opravdu rodily přímo na místě; snad s výjimkou etno-jazzové lahůdky „Noc v Maroku“, jež zazněla na jejich debutovém albu; byla to také jediná skladba, která měla název. Sice občas Hrubému tak úplně nevyšel tón ve vyšších polohách, ale v těch hlubších byl neobyčejný hutný, barevný a plný. Absolutorium zaslouží přesná, ale zároveň polyrytmicky a zvukově bohatá perkusivní hra Tomáše Reindla, který zároveň mistrně ovládá didgeridoo, jímž dokáže opravdu sytě zahustit spodní proud. Vše dokresloval typicky ženský vokál Doroty Barové, rozechvělý a říčný, lyrický i emotivně vypjatý…a pak také i violoncellový doprovod, nejčastěji zapojený do rytmického procesu, a to především pomocí výrazně minimalistických figur; v okamžiku, kdy ale vzala do ruky smyčec, byl to pak ale emocionální výbuch či pohlazení. Až na ty krabičky…
A ještě něco: Naprosto nechápu, jak je možné, že se do nominací na nynější žánrovou cenu Anděl nedostalo album „Phoenix“, jež Pavel Hrubý natočil s Honzákem, Nejtkem a Šoltisem! Tato nahrávka je naprosto výjimečná v kontextu našeho malého dvorečku… Ale asi měla smůlu, neboť vyšla na značce Amplión. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Fakt mi to nejde na rozum, zum zum zum…
(autor fotoreportu: Patrick Marek)