Hudební souvislosti jednoho neobyčejného divadelního představení...
Jitka Hodasová

Hudební souvislosti jednoho neobyčejného divadelního představení…

IMG_9074Blázni? Provokatéři?? Kumpáni!!!

Takto je uvozena nová divadelní inscenace Dospělých embrií, skupiny Divadla Jesličky Josefa Tejkla, scény ZUŠ Střezina v Hradci Králové. Zove se „KUMPÁNI“ a vznikla na motivy stejnojmenného románu Julese Romainse. Chvílemi veselá, chvílemi smutná fraška o velké pomstě maloměstům a hlavně nehynoucí lidské blbosti měla navýsost zdařilou premiéru 26.února na domovské scéně tohoto souboru. A proč o tom píšu právě do JazzPortu, hudebního portálu? Kdo vydrží číst dál, bude mu souvislost s hudbou (a jsem přesvědčen, že zajímavá) postupně odhalena…

Jules Romains (vlastním jménem Luis Farigoule) se proslavil především románovým cyklem „Lidé dobré vůle“, čítající 27 svazků plus epilog. „Prošel poměrně typickým vývojem,“ poznamenal autor divadelní úpravy a režisér Jan Dvořák. „Z bohéma a rebela vyrůstajícího na Montmartru a zesměšňujícího důstojné šosáky až v uznávaného důstojného šosáka zarůstajícího ve Francouzské akademii a pokoušejícího se zesměšňovat bohémy a rebely. C´estla vie. Proto jsme nesáhli po Lidech dobré vůle, ale po jeho románové prvotině Kumpáni z roku 1913. A to s přáním: Ať žijí všichni ti, kteří nedovedou stárnout důstojně a popírají tak obvyklý vývoj. Neb jak praví pánové V+W: Nestárne se léty, ale srdcem, milý bambulo! Blbne se postupně v blbém prostředí…“

Kumpány ztvárnila pětice výrazných hereckých typů: Marcela Hromádková, Dagmar Švecová, Martin Čelko, Václav Maixner a Martin Žatečka. Nebojím se označit jejich výkon za herecký koncert. A Žatečkova kreace papežova vyslance, nabádajícího věřící k sexuální nezdrženlivosti přímo v kostele, představovalo doslova výtečný sólový part v perfektně šlapajícím jazzovém orchestru. Neboť gró tohoto divadelního představení je kolektivní souhra, také kongeniální souhra výrazových prostředků, počítaje v to nejen ty divadelní (skutečně všestranné, fantazijní využití praktikáblů, osvětlení, či recyklovaní maňásci apod.), ale také hudební. Pod vedením Terezy Čelkové se celý osmnáctičlenný soubor zhostil interpretace několika francouzských i českých šansonů natolik zdařile, že sloužily nejen jako předěly mezi jednotlivými scénami, ale taktéž jako nositelé závažných myšlenek, byť humorným, potažmo satirickým jazykem. Navíc Monika Janáková s kontrabasem a Martin Čelko s ukulele oživili projev čirým lidovým muzikantstvím. Nehledě k tomu, že kontrabas je pak využit neobyčejně nápaditě i jako divadelní prostředek: třeba socha koně, na něhož si sedne nahý hrdina, nebo dokonce kříž v kostele! Při závěrečné písni „Podívej kvete blbost“ (parafráze slavného songu o růži) zazní jako motto k naší současnosti (a bohužel asi i k budoucnosti) tata replika: Až dokvete blbost, budou dozrávat její plody

Představení „Kumpáni“ v pojetí královéhradeckého souboru Dospělá embrya mimochodem naplňují myšlenky tzv. unanimismu, myšlenkového směru prvních desetiletí 20.století ve Francii, jehož byl otcem právě autor knižní předlohy Jules Romains. Ten zdůrazňoval úlohu kolektivu, který by tak lépe čelil roztříštěnosti společnosti, která vede jen k půtkám a následně pak k válkám. Šlo o teorii jednotné mysli, jež může vzniknout v jakémkoliv lidském společenství. Lidský život pak nabývá až mystického charakteru, kdy se podstata individuálního rozpouští v kolektivním my. Jules Romains patřil proto k legendární umělecké komuně Abbaye de Créteil, kterou v roce 1906 založili spisovatel a filozof Georges Duhamel a básník Charles Vildrac. Patřil k nim též skladatel Albert Doyen, který razil myšlenku vzdělávání skrze hudbu, jež dokáže lidi úspěšněji sjednocovat. Sice komuna vydržela pouhých 15 měsíců, ale pak se členové scházeli každý měsíc na společném večírku, a to až do světové války; jak vidno, jejich myšlenky bohužel nedokázaly zvrátit kolo dějin…

Zato jazz se nejen jako hudební žánr, ale také jako způsob života a ideový proud prosazoval ve Francii, potažmo pak v celé Evropě, čím dál razantněji. Dokonce vstoupil i do poezie! Belgický básník Robert Goffin vydal v roce 1922 sbírku s titulem „Jazz Band“; v předmluvě najdeme tuto úžasnou sentenci: „Jazz byla první forma surrealismu.“ Napsal ji Jules Romains. A tím se kruh uzavírá…

Neobyčejný divadelní zážitek a ještě neobyčejnější hudební souvislosti!

(Autor foto: Jitka Hodasová)

Albert Doyen (1882-1935) "Calme de la mer" (1905)