Americký THE ED PALERMO BIG BAND natočil v roce 2014 skutečně skvostné dvojalbum „Oh No! Not Jazz!!“ (recenze zde), takže o to větší bylo moje těšení na jejich novinku. Nové CD vyšlo opět na značce Cuneiform Records a dostalo titul „One Child Left Behind“. Osmnáctičlenný orchestr aranžéra, skladatele a altsaxofonisty Eda Palerma tak natočil již čtvrté zappovské album pro tento progresivní americký label; deset skladeb ze 17 (počítaje v to „Secret Bonus Track“, kterým je vícehlasý vokál a´capella v zappovském duchu) je totiž z repertoáru Franka Zappy!
Tentokrát ale album nepůsobí tak sevřeně, snad kvůli tomu, že skladby jsou sice precizně instrumentovány, ale svou kratší stopáží a výrazovou šíří způsobují jistou roztříštěnost. Přesto je to album nadprůměrné, a to díky až neuvěřitelné sehranosti jednotlivých sekcí především v rámci celkového orchestrálního zvuku. Nepřesléchnutelné jsou samozřejmě i výkony jednotlivých členů, mezi nimiž excelují třeba Barbara Cifelli (barytonsax), Charles Gordon (trombón), John Bailey (trubka), Katie Jacoby (6-ti strunné housle), Clifford Lyons (altsax, klarinet), Phil Chester (sopránsax), Ben Kono (tenorsax), Ray Marchica (bicí), Bob Quaranta (akustické piano) či Ted Kooshian (el.klávesy). Zpestřením budiž také vokální výkony nejen domácího zpěváka (a kytaristy) Bruceho McDaniela, jenž album též produkoval, ale především hostujících pěvců, jimiž nebyl nikdo jiný, než mladší Frankova sestra Candy Zappa a Napoleon Murphy Brock (ten zpíval u Zappy téměř celá 70. a kompletní 80.léta!).
Ed Palermo do kolekce přispěl třemi autorskými počiny: „Dirty White Bucks“ udivuje chytlavým motivem, patřičně odsekávaným a ozdobeným sóly bicích a trubky, „Vengeance“ evokuje Dona Ellise svými lehce orientálními barvami (absolutorium si zaslouží sólový part tenorsaxofonisty Bena Kono) a umně prokomponovaný kus „The Goat Patrol“ se stěžejním chorusem trubky, hutným orchestrálním zvukem a s finálovým mečením (což by se Zappovi zaručeně líbilo). Nechybí ani čtyři poměrně zdařilé coververze (bez nichž bych se ale vcelku i obešel, neboť ty právě narušují nejvíce celistvost alba). Ve „Scarface“, což je ústřední lyrická melodie ze stejnojmenné gansterky Briana DePalmy s Al Pacinem v hlavní roli (1983), znějí jímavé housle, vespod varhany a orchestr jen přizvukuje. Folkový hit Neila Younga „Harvest Moon“ převedl Ed Palermo do sinatrovského swingu, posléze romantického soulu, v „Kiko and the Lavender Moon“ z repertoáru skupiny Los Lobos zpívá Candy Zappa a nechybí ani akordeon jako ve správné tejano music, i když celkový zvuk je blízký spíše Ellingtonovi. Došlo i na standard – „Is That All There Is?“ proslavila třeba Peggy Lee v šedesátých letech, ale Ed Palermo přistoupil k aranži podobně jako jeho předchůdce, jazzový novátor Mike Westbrook.
A pak už jsou tu Zappovy pecky. První čtyři jsou instrumentálky, zahrané do všech rytmických, dynamických, výrazových a barevných nuancí, až to občas bere dech – např.hned úvodní track „Cleetus Awreetus Awrightus“ s osvěžujícím klavírním sólem v honky-tonk stylu! Nebo „Fifty-Fifty“ s výtečným kytarovým attackem a řetězem sól trombónu, barytonsaxu, altky a piana. Poté následuje řízná dvojice skladeb zpívaných Napoleonem Murphym Brockem („Pygmy Twylyte“ a „Pro-Jama People“), avšak sedí mu i značně romantizující poloha v baladě „Andy“, kde má blízko třeba takovému Davidu Bowiemu! Zahanbit se nenechala ani Candy Zappa, dvojici bratrových skladbiček („Evelyn, a Modifed Dog“, „Village Of the Sun“) zazpívala opravdu šťavnatě…
Výtečné album, ale kvality předešlého počinu nedosahuje; laťka byla nasazená až příliš vysoko. Ale ani ji nepodlézá…