Davide...!!!

Davide…!!!

Už mám těch nekrologů plné zuby…

Jenže v pondělí 11.ledna zemřel DAVID BOWIE. Sakra!

Ta děvka rakovina si zase vybrala svou nelítostnou daň…

david- 1Přitom v pátek, na své 69.narozeniny, vydal výtečné, plnokrevné album „Blackstar“, v pořadí již 25. řadové album. Z jeho diskografie pravděpodobně to nejexperimentálnější.

Proto jsem Bowieho miloval. Vždycky mne dokázal dokonale překvapit, i ta nejpopovější píseň měla v sobě víc muziky, než… ale to je jedno. Nikdo mu z populární hudby nesahal ani po kotníky. Nebudu je tady jmenovat. Proti němu to jsou nýmandi. Za termín nejpopovější se mu hluboce omlouvám, je ve spojení s ním vlastně urážlivé.

Nikdy se nebál do obyčejné písničky vložit něco konceptuálního, třeba i teatrálního, ale vždy umělecky sdělného. Na posledním albu to byl free-jazz, dramatický soul, to vše zahalené do psychedelického oparu; vždyť s mladistvým nadšením angažoval saxofonistu Donnyho McCaslina a bubeníka Marka Guilianu. Ale mezi jeho spolupracovníky a zároveň inspiracemi najdeme od startovacího roku 1967 klávesového mága Ricka Wakemana, bubeníka Aynsleye Dunbara, krále ambientu Briana Ena, kytarového génia Roberta Frippa, kytarového experimentátora Davida Torna, free-jazzového trumpetistu Lestera Bowieho atd. Jeho trojlístek berlínských alb „Low“, „Heroes“ a „Lodger“ z let 1977-79 považuju za ty nejzásadnější desky mého mládí, ony iniciační pro můj další život. Když jsem na vojně při poslechu písně „Heroes“ tančil hodně emotivní pohybovou kreaci, šel jsem do basy; přistihl mne v noci dozorčí útvaru, když jsem na stráži místo obchůzky poslouchal v garáži, skryt za obrněnými transportéry, imperialistickou stanici z malého tranzistoru. Ten důstojník byl vzdělaný, byl to politruk; Bowieho znal a řval na mne, „jak můžu já, voják socialistické, lidové armády, poslouchat toho fašouna?!“

Nejsem profík. Profík při psaní nekrologu nebrečí…

Nechci být profík!

David Bowie - Blackstar (Video)