Pochvalně se o jejím talentu, který naplno prokázala na cele autorském albu, vyjádřili takové jazzové persóny, jako Pat Metheny a Lee Ritenour – mám na mysli MARTINU FIŠEROVOU a její album „SHIFT“, které vyšlo díky Blue Season Art Agency.
Nahrávky české zpěvačky a kytaristky vznikaly již počínaje rokem 2012 průběžně ve studiích v Praze, Košicích, New Jersey a Brooklynu; oproti předešlému albu „Clearing Fields“, kde s Brianem Charettem interpretovala standardy (viz.recenze zde), obsahuje nové album 11 písní z pera (a ze srdce) samotné Fišerové. Je také autorkou veškerých aranžmá a spolu s Petrem Hanzlíkem i producentkou alba. Písně oblékla do pestrého, svěžího, barevného hávu, tu více, onde méně jazzového; sama rozšířila svůj instrumentář o xylofon, metalofon a keyboard, samozřejmě též doprovodný ženský vokál, navrstvený z jejího zpěvu. Vedle Briana Charetta (piano, Hammond B3, klávesy) Fišerovou doprovází ještě bubeník Dano Šoltis (s jedinou výjimkou), ve čtyřech písních kontrabasista Tomáš Baroš a po jednom tracku baskytarista Jaroslav Janek, bubeník Andrea Valentini (ex-Blood,Sweat&Tears, Laco Deczi New York Cellula) a kytarista Michal Matějka…
Album trvá něco málo přes 39 minut, takže písně mají sympatickou stopáž, značící autorčin vkus zbytečně neprotahovat a nevařit z vody, takže nekončí jako r´n´b kolovrátek. To je jeden z důvodů, proč deska s převahou balad a songů střední rychlosti nepůsobí unyle. Výrazová pestrost je v kontextu české písničkářské tvorby pop-jazzového ražení skoro malým zázrakem. Navíc písně zdobí příjemně zastřený, plnokrevný a emotivně zabarvený zpěv, jenž místy evokuje Joni Mitchellovou (např. „Crater“, „And Fly!“), nebo až milostně křehký, niterný projev třeba takové Laury Nyro (country-folkovka „Song For Brian“, „Invisible Blood“, „My Wind“ a závěrečná „Closer“ v duu s kytaristou Matějkou). Nechybí ani odpíchnutá popovka „Chasm“ s r´n´b odérem. Doprovodné vokály pak mnohdy připomínají onen ženský background na deskách a koncertech gilmourovských Pink Floyd, čímž písně Fišerové ještě více zhutňují jakousi dusnou erotičností (třeba v „Silver Moon“ je to nejmarkantnější). Ovšem uši a srdce jazzofila (nejen mužského pohlaví) potěší nejvíce instrumentální doprovod, zvláště pak Charettova sóla na hammondky (např.ve svižnůstce „Cold“ či blues „Misunderstanding“), včetně parádního klavírního partu v úvodním tracku „Silver Streams“ a elektrického piana v „Silver Moon“ (tady dokonce dochází k nervní, skoro free-jazzové erupci ve spojení s bicími).
Moc dobrá písničková kolekce, vyrovnaná, soudržná, přívětivá…
Viz.ukázka: http://www.martinafiserova.cz/shift/
A protože se nyní Martina Fišerová pokouší uchytit trvaleji na newyorské scéně, držme jí palce!