Anda-Louise Bogza se představila v Hradci Králové samostatným koncertem
Patrick Marek

Anda-Louise Bogza se představila v Hradci Králové samostatným koncertem

Ve čtvrtek 3.prosince vystoupila v Hradci Králové společně s tamní Filharmonií operní diva ANDA-LOUISE BOGZA. Pod taktovkou maďarského dirigenta Istvána Dénese zazněly známé árie z oper např. Mozarta, Bizeta, Verdiho a Pucciniho. Nechyběl ani Dvořák a Janáček. A dokonce dvě dueta fenomenální sopranistky s desetiletým akordeonistou Tomášem Benediktem Sršněm!

Ale popořádku. Nejdříve představím hlavní aktéry koncertu, který snesl srovnání s kteroukoli popovou událostí. Anda-Louise Bogza je česká pěvkyně rumunského původu, nositelka Ceny Thálie za rok 2007 a nynější sólistka Státní opery v Praze. Je ovšem hvězdou mnoha operních rolí a scén; třeba roli Aidy zpívala ve Vídni, Berlíně a Lipsku, Tosku pak v Mnichově, Florencii, Frankfurtu, Drážďanech, Veroně, Římě, Tel-Avivu, Bordeaux atd. Na svém kontě má řadu alb pro prestižní vydavatelství Arte Nova, Arco Diva a Decca.

Dirigent István Dénes má bohaté zkušenosti s hudebním divadlem a operou. Působil nejen doma, v Budapešti, ale též v Brémách, Trevíru, Vídni, Veroně a Montpellier. Je také skladatelem, který mimo jiné rekonstruoval a dokončil Mozartův „Koncert pro lesní roh v E (KV 494a)“. S Filharmonií Hradec Králové již v minulosti spolupracoval; např.v rámci letošního Dne Maďarska v jejich podání zazněla díla Kodályho a Liszta.

Filharmonie Hradec Králové s chutí a precizně (až na jeden žesťový úlet) odehrál předehry k Mozartově Figarově svatbě, Bizetově Carmen (a zazněla i mezihra mezi 3. a 4.dějstvím) a Verdiho opeře Nabucco. Jako doprovodné těleso pak nechalo vyniknout plnokrevný soprán sólistky, přičemž jej dokázalo umocnit dynamicky odstíněnou a barevně bohatou instrumentální paletou tónů; nejmarkantněji samozřejmě ve šťavnaté a vášnivé Bizetově hudbě. Soprán Bogzy byl plný ve všech polohách, plynule se výrazově i dynamicky přeléval, aniž by byly patrny jakékoli švy. V nižších patrech byl mnohdy jímavý, silně citově zabarvený, dokonce i pln vzdoru či zoufalství, vyžadoval-li to kontext, ve vyšších polohách byl stále čitelný, zbytečně neexaltovaný, takže postrádal u sopranistek často nepříjemné ostny. Proto koncert nepůsobil jako nějaký slepenec a´la greatest hits a postupem času především emocionálně gradoval. Nesmírně se mi líbilo pojetí árie Wally „Ebben! Ne andró lontana“ z 1.dějství Catalaniho opery La Wally, árie Lauretty „O mio babbino caro“ z 1.dějství Pucciniho Gianni Schicchi a samozřejmě její největší majstštyk, árie Tosky „Vissi d´arte, vissi d´amore“ (Modlitba) z 2.dějství stejnojmenné Pucciniho opery. V závěru zazněla neméně úžasná árie Leonory ze 4.dějství Verdiho Síly osudu („Pace, pace mio Dio!“). Nesmírně jímavě vyzněla také Dvořákova píseň „Když mne stará matka“. A došlo i na další písně; tentokrát za pouhého akordeonového doprovodu již zmíněného Tomáše Benedikta Sršně. Pro tohoto desetiletého kluka to byla koncertní premiéra a zhostil se jí na výbornou – jeho akordeon zněl sytě a velmi dynamicky a barevně dokreslil Janáčkův „Obrázek milého“ a vánoční „Bílou noc“, již zpívalo i obecenstvo (to samozřejmě česky, zatímco Bogza ve své rodné rumunštině). Jako mohutně vytleskaný přídavek pak všechny přítomné omámila Schubertova píseň „Ave Maria“, a to již opět s Filharmonií Hradec Králové…

(autor exkluzivních foto: Patrick Marek)

Anda-Louise Bogza FloriaTosca