Slovenský label HevHetia vydává také desky jazzovým souborům z Čech. Příkladem budiž nedávno vydané album kvarteta LOS QUEMADOS, které dostalo titul „THE CIRCLING BIRD“. Jde o třetí album souboru, v tomto vydavatelství druhé („Sirius“ z roku 2012); debut „African Sailor“ si v roce 2009 vydali sami, a to ještě jako kvintet s Lubošem Soukupem.
Los Quemados (kterýžto název se vztahuje k faktu, že zakladatelem a lídrem kapely je Spálený) představuje soubor, jenž na vysoké instrumentální a kompoziční úrovni hraje poctivé, výhradně autorské fusion – to jest jazz s prvky bopu, rocku, funky, latiny a afro hudby. A to není málo. Samozřejmě, nejde o žádnou avantgardu ani bůhvíjak progresivní či objevný jazz, který jinak tvoří z větší části portfolio vydavatelství HevHetia, ale je to muzika, jež neuráží vkus i náročnějšího jazzového mlsouna. Však ji hrají výteční muzikanti mladší generace: Filip Spálený (zde baskytara) tvrdí muziku třeba v ASPM jeho otce Jana a všech možných souborech Milana Svobody, saxofonista Jakub Doležal je jinak členem Bucinatores a hrál s Janem Kořínkem či Ondřejem Pivcem, Jan Bálek (klávesové nástroje) je např.členem Quattro Formaggi a Ondřej Pomajsl (bicí, perkuse) hraje s Romanem Dragounem, Liborem Šmoldasem a v souboru Madfinger. Navíc Spálený a Doležal jsou zdatnými komponisty, takže repertoár kvarteta Los Quemados tvoří pouze jejich skladby; na novém, bezmála pětapadesátiminutovém albu jich má Spálený šest (ovšem dvě z nich jsou miniatury), Doležal čtyři.
Titulní Spáleného kompozice „The Circling Bird“ začíná lyricky, baskytarové vyhrávky jsou vskutku zdobné, ale pak se to zlomí v ostinata a kvartet se pustí do sice hutné, ale melodické fusion s výraznou basovou linkou a sóly pianisty a saxofonisty. Následující „Crystals“ (Doležal) pokračuje v tomto duchu; po téměř ambientním úvodu vybuchnou výrazné riffy, posléze chytlavý motiv a výborně zahraná sóla, včetně první ukázky opravdové baskytarové virtuozity. Po funky miniatuře „Very Strange Chords“ přijde první vrchol: více jak desetiminutová Spáleného skladba „Man From Calcuta“ (tedy z Kalkaty). Nádherné basové antré vystřídá excelentní bubenické sólo a s nástupem jazz-rockového riffu se kapela pustí do neobyčejně tučného sousta v podobě hutného elektrického jazzu, kdy i tenorsax nese známky elektrických výbojů a elektrické piano evokuje to coreovské z časů Return To Forever. Po následném melodickém oblouku přijde akusticky basová coda. Doležalovu nádherně melodickou skladbu „Michael“ (že by Brecker?), ozdobenou dalším baskytarovým sólem, následuje „The Same Old Song“. V pětiminutové perle coreovsky elektrického zabarvení zazní plnokrevná autorova sopránka. Spáleného „Bonbon“ je naopak z rodu mistrovských balad ve stylu fusion, jakých se nerodí moc; většina, a to i od věhlasných muzikantů ze světa, mne po dvou minutách začne nudit, neboťje až zoufale předvídatelná. Nikoliv však u Los Quemados! Druhý vrchol alba… Po špinavými groovy zahlcené miniatuře „Chords From the Dustbin“ osvěží posluchače hard-bopově živá pecka „Ground-air Dove“, v níž zazní citace lidové písně „Vyletěla holubička ze skály“. Milé… Album pak doslova vyvrcholí electro-jazzovou erupcí v „Strut-like“ se strhující baskytarovou jízdou a narockovělým drajvem.
V souvislosti s touto znamenitou deskou bych rád apeloval na naše hudební akademiky, aby tento titul, byť nevydaný domácím labelem, zařadili do nominací na letošní ceny Anděl v příslušné kategorii…
