V sobotu 24. Řijna čekal na jazzové fanoušky další zajímavý program od dopoledních jazzových snídaní až po večerní taneční party. A že bylo těžké vybírat – pro představu stačí uvést hlavní hvězdy večera – BILL FRISELL`S MUSIC FOR STRINGS na jedné scéně a JOHN SCOFIELD & JOE LOVANO QUARTET a následně CHRIS POTTER TRIO a jinde JACQUES SCHWARZ-BART. Jinými slovy si fanoušci mohli vybrat z 21 koncertů.
Nechtěl jsem absolvovat tolik koncertů jako v pátek, a tak můj výběr padl na dva největší sály. Nejprve přišla na řadu rakouská formace MONTH OF SUNDAYS (Alexander Kranabetter: horns, Philipp Harnisch: alto saxophone, Ivo Fina: guitar, Johannes Wakolbinger: drums). Nečekejte od nich virtuózní hudbu, ale pomalé a velmi promyšlené kompozice udržující posluchače v neustálé pozornosti. Myslím, že by si jich měli všimnout filmový producenti, jejich hudba je pro toto médium jako dělaná.
Po nich nastoupila JOHANNA BORCHERT se svím kvartetem (Johanna Borchert: vocals, piano, Peter Meyer: guitar, Jonas Westergaard: bass, Moritz Baumgärtner: drums). Jejich hudba byla ve velkém kontrastu s předchozím uskupením. Od „dětsky“ hravého klavíru, po hlučné „prosmyčkovaný“ plochy. No slušelo by jim být ještě víc hlasitější a někdy i odvázanější. Pokud technika nezklame, tak se Johanně Borchert budu věnovat v samostatné fotoreportáži doplněné rozhovorem.
Pak přišel večer plný známých jmen a saxofonů a jedné excelentní kytary). Nejprve jazz kombinovaný s operním zpěvem v podání HÅKON KORNSTAD TENOR BATTLE (Håkon Kornstad: saxophone, flutes, tenor, Sigbjørn Apeland: harmonium, Lars Henrik Johansen: cembalo, cimbalon, Per Zanussi: double bass, Øyvind Skarbø: percussion). Sám Håkon Kornstad raději na začátku uvedl, že s ohledem na následující hlavní hvězdu, to tentokrát nebude žádný saxofonová bitva. Pokud jste ho ještě nikdy neslyšeli, pak si jej najděte, velmi zajímavé propojení dvou zdá se neslučitelných žánrů.
Hlavní hvězdou večera byl ovšem JOHN SCOFIELD & JOE LOVANO QUARTET (John Scofield: guitar, Joe Lovano: tenor saxophone, Ben Street: double bass, Bill Stewart: drums). Dvě jazzové legendy v jednom uskupení, kde ani jeden nad druhého nevyčnívá a naopak velmi dobře spolupracují. Toto byl neuvěřitelný zážitek, a jestli budete mít šanci je někde slyšet, tak neváhejte, stojí to za to … zde se ani chvilku nerozmýšlejte!
Upřímně po této dvojici je těžké nasadit jakékoli uskupení, a zde bych asi trochu vytkl dramaturgům večera nasazení formace, kterou vede JACQUES SCHWARZ-BART (Jacques Schwarz-Bart: saxophone, Moonlight Benjamin: vocals, Julien Alour: trumpet, bugle, Claude Saturne: percussions, Grégory Privat: piano, Stéphane Kerecki: double bass, Arnaud Dolmen: drums). Byť jeho jazz protkaný hudbou Haity je pestrý a on sám je více než dobrým saxofonistou, měl být uvedem někde jinde a nebo jindy. A navíc, na můj vkus příliš mezi skladbami kecá.
Foto z koncertů zase naleznete v přiložené galerii.
Teď už se můžu jen těšit, jaké zážitky přinese salzburgská neděle.