Michel Aumont a hudba vzešlá z moře

Michel Aumont a hudba vzešlá z moře

Exkluzivně vystoupil 21.října v pardubickém Divadle 29 francouzský basklarinetista a skladatel MICHEL AUMONT se svým solo projektem pro basklarinet a elektroniku, nazvaným „Clarinette armorigenE“. Tento výjimečný bretaňský muzikant několik dní předtím učaroval publiku na Jazz Goes To Town se svým sedmičlenným souborem Le Grand Orchestre armorigenE; sólový projekt je ale úplně z jiného soudku…

aumontAumont rád experimentuje s elektroakustickou hudbou a novými zvukovými technologiemi, což má ve Francii tu nejhlubší tradici; vždyť jde o vlast hudební avantgardy, spjaté s technickým vývojem (Musique concréte, Pierre Henry, Pierre Schaeffer). Také se i on podílí na vývoji elektronických zařízení, umožňujících modulaci a smyčkování, díky nimž se hlas akustického nástroje (v jeho případě basklarinetu) libovolně zmnožuje a přetváří. Pro Aumonta je pak typický mnohovrstevnatý, imaginativní, barevně i dynamicky bohatý zvuk sólového nástroje, napojeného na loopovací software Logelloop. Den před koncertem dokonce uspořádal v Divadle 29 workshop, kde práci s tímto multikanálovým real-time smyčkovacím a efektovým softwarem zájemcům ochotně představil. Jde vskutku o vzrušující alchymii, navýsost kreativní tvorbu, kdy se před užaslými posluchači basklarinet mění v celý orchestr; v takové bezbřehé polyfonii pak Aumont neustále zkoumá hraniční polohy nástroje, hledá nový vyjadřovací jazyk, jenž nabývá stále rozmanitějších podob třeskutě nádherné fúze elektronické hudby, jazzové improvizace a soudobé vážné hudby. Přitom nezapomíná na své kořeny – bretaňskou lidovou hudbu. Ale nejen tu. Už název armorigenE napovídá, že s oním francouzským výrazem pro moře se pojí ještě pojmenování původního obyvatele Austrálie…

A toto spojení vskutku eklektické směsi jazzu a elektroniky se starobylou bretaňskou melodikou a primitivní hudbou z úsvitu lidstva vytváří neobyčejně kypící, tvárný a vzrušující zvukový amalgám.V sedmi kompozicích, jež v Divadle 29 zazněly, se na posluchače vyvalily tu meditativní plochy, onde všežravé erupce; spodní proudy byly syceny minimalistickými figurami, z nichž vystřelovaly jazyky hluku a ruchů. Noisový zvuk se pak zcela přirozeně pojil třeba s keltským motivem, na který pak tvůrce navršil free-jazzové balvany. Leckde zazněl jímavý lament, onde skotačivá, taneční melodie, tu výkřik nebo sípání; hudební materie houstla, hutněla nebo se drobila, občas basklarinet osaměl v čirém akustickém oparu či obhroublém bublání. Nejúžasněji však Aumontův nástroj vyzněl samozřejmě v hlubších polohách; to mne doopravdy jímalo až jakési transcedentální opojení!

Opojení z aktu stvoření…

Michel Aumont • le monde armorigènE •