Na polské jazzové scéně vybuchla nová supernova mezi houslisty. Po Adamovi Baldychovi je to další mladý a již fenomenální hráč: Bartosz Dworak. A debutové album „POLISHED“, které jeho soubor BARTOSZ DWORAK QUARTET letos natočil, vydal label HevHetia…
Kvartet založil Dworak v roce 2010 v Katovicích. Plně akustický zvuk autorských kompozic, sycený jazzovou tradicí i avantgardou, s ozvěnami polské lidové hudby, je natolik jedinečný, originální a svébytný, že soubor vyhrál snad všechny polské jazzové soutěže. Vedle lídra, houslisty a skladatele Bartosze Dworaka (nar.1988), který vloni získal 1.cenu v nejprestižnější soutěži pro jazzové houslisty, pojmenované po legendárním Zbigniewu Seifertovi, tvoří kvartet ještě pianista a skladatel Piotr Matusik (roč.91), nynější student na Jazzové fakultě Hudební akademie v Katovicích a člen několika formací od akustického jazzu po elektronickou hudbu, bubeník Szymon Madej a kontrabasista Jakub Dworak, oba ročník 91 a též studenti v Katovicích.
Je navýsost potěšitelné, že jejich debutové album je celé autorské; z devíti kompozic jich pět pochází z pera Matusika, autorem čtyř je pak Dworak. Dá se říci, že pianista je (soudě dle alba) specialistou na balady, houslista má raději svižnější kousky (a taky vypjatější). Ale vězte, že se po celých 62 minut nebudete nudit!
Album otevírá nejdelší skladba (10:50), a to Dworakova „Lullaby For Night Marks“. Dalo by se čekat, že bude pomalá, ale balada to tak úplně čistokrevná není; výrazný foklórní motiv posouvá už tak hutnou baladu k intenzivně zhuštěnému a gradujícímu toku s výtečnými sóly piana a houslí, který pianista zakončí minimalisticky repetetivní figurou. Matusikova balada „Eternal July“ je výrazně jazzově laděná; občas to sice jakoby zřídne, ztratí šťávu, ale sóla baladě opět vrátí sílu. Titulní Matusikova „Polished“ je sice zprvu taky baladou, ale časté dynamické a rytmické proměny a strhující gradace ženou sólové housle až nadoraz (podobně, jako to uměl geniální Zbigniew Seifert); piano se ve svém partu sice vrátí k baladickému duchu, ale postupně nabírá na obrátkách i hustotě úhozů (evokuje to McCoy Tynera v Coltraneově kvartetu). Jeho „Ballad I.“ je ovšem už vskutku chopinovsky romantickou baladou, z poloviny hraná pouze pianistou a houslistou. Další pomalý track „Tulipany“ si pianista uvede lyrickým sólovým antré, aby se posléze vyloupla tklivě, procítěně zpěvná balada (však ji autor věnoval své matce); sólově se zde vyznamená také kontrabasista. Ovšem houslista tady naplno dokáže jedinečnou schopnost hrát nejen hutně a expresivně, rebelsky, ale také s bohatou melodičností, bluesovými i folklórními barvami, citem rozechvělého romantika a bujarou improvizační invencí. Zcela mne dostala Dworakova pecka se sloganem v názvu – „If You Have an Extra Power Don´t Forget To Use a Towel“, neskutečně výživná, free-jazzově, nebo lépe řečeno coltraneovsky rozdivočelá jízda! Ovšem i rozvolnění při klavírním sóle a repetetivní finále jsou vzrušující. „Ballad II.“ znamená opravdové zklidnění; ovšem melodický tok nepostrádá slovanskou duši, takže na nás působí nejen příjemně, ale také emotivně, nemluvě o excelentním kontrabasovém sóle a rozperleném pianu. Zato „Zwyrtaniec“ představuje až goralsky svižnou skočnou, znamenitě vystavěnou a dynamicky bohatou. Závěrečný bonus, kterým je značně narockovělá skladba „Betonman“, potvrzuje nejen um houslistův (to sólo je opravdu až vražedné!), ale též celého souboru, který tady dokáže vytvořit magmaticky žhavé rytmické podloží (díky také kulometné klavírní zběsilosti)…
Výborný debut!
