Příjemně temná písničková kolekce

Příjemně temná písničková kolekce

zvuk
100
obal
70
repertoár
90
hudební úroveň
80
85

Debutové album (neboť to z roku 2013, pod názvem „You“, vyšlo jako demo vlastním nákladem), a to hned na renomované značce Act Music, vydala letos jazzová zpěvačka NATALIA MATEO. Jmenuje se „HEART OF DARKNESS“, a pokud vám evokuje titul slavného románu Josepha Conrada, není to jen pouhá asociace…

S tímto spisovatelem, považovaným za jednoho ze zakladatelů modernismu, pojí zpěvačku životní zkušenosti, neústupnost, až svéřepost, s jakou si jde svou vlastní cestou, a samozřejmě původ. Natalia Mateo se jako Kowalczyk narodila v Polsku (28.března 1983 ve Varšavě), vyrůstala v Rakousku a nyní žije v Německu. Zpěv začala studovat na dívčí škole pro jeptišky, poté se věnovala studiu hudby v Institutu pro múzická umění v Osnabrücku, lekce brala nejen u vokalistek (Anne Hartkamp, Maria Helmin), ale též u věhlasných jazzových instrumentalistů (Christian McBride, David Friedman). Zároveň náruživě poslouchala písničkářky, počínaje Joni Mitchell a konče Amy Macdonald, což se také na jejím pojetí jazzového zpěvu projevuje. Stejně tak ve výběru repertoáru…

Příjemně temná písničková kolekceČtrnáctipísničkové album „Heart Of Darkness“ tvoří pouze jedna jazzově pravověrná píseň; najdete zde polskou lidovku, filmovou píseň, dva rockové hity, soulovou i bluesovou pecku, popový superhit. A samozřejmě, což je nejsympatičtější, šest autorských písní, z nichž polovina je z pera samotné zpěvačky. Tu na desce (i na koncertech) doprovází rakouský trumpetista a elektronik Gregor Lener a němečtí muzikanti Simon Grote (piano), Dany Ahmad (kytary), Christopher Bolte (bass) a Fabian Ristau (bicí).

Album otevírá oscarová píseň „The Windmills Of Your Mind“, již napsal Michel Legrand pro film Normana Jewisona „Případ Thomase Crowna“ (1968) s nezapomenutelným Stevem McQueenem v hlavní roli. Povšimněte si výrazného kontrapunktického doprovodu, který se posléze mění v rytmicky pravidelný, mnohdy s rockovým tahem, umocněným patřičným zvukem elektrické kytary, čímž celá píseň hutně graduje. A také první z řady znamenitých sól trumpetisty, jehož projev čerpá často z Truffaze či Molvaera. Tento sound se opakuje ve většině písní, a naštěstí po celou dobu trvání poslechu desky (bezmála 58 minut) se neomrzí a nezačne nudit. Příkladem budiž Rockwellova „Somebody Is Watching Me“, slavná blues-rocková „I Put A Spell On You“ či „Paparazzi“ (z repertoáru Lady Gaga). V ostatních přece jenom kapela ubírá plyn, aby více pracovala na prokreslení nálady a emocí, a tudíž naplno umocnila výrazově a dynamicky tvárný zpěvaččin hlas. A tak vyznívá Reedova píseň „Take A Walk On the Wild Side“ stejně ležérně lyricky, ve „Strange Fruit“ se přibližuje (samozřejmě nedostižné) síle výpovědi Billie Holiday a v „Chocolate Jesus“ vystihuje jistou brechtovsko-weillovskou kabaretnost, i když bez oné jedinečné syrovosti Waitsova projevu…

Příjemně temná písničková kolekceOvšem zcela doma jsou aktéři nahrávky ve svých písních – např. „Inferno“, polsky zpívaná jímavá balada s tajemnou náladou, vskutku osobitá, také „Solitudo Diaboli“ (nejdelší track na albu – 6:05) vyznívá podobně, s onou proměnlivě gradovanou sugestivitou, zde navíc s výtečným klavírním sólem, téměř renesančně je pak ochucena „Canto“ (pouze s loutnově zabarveným doprovodem akustické kytary a mužského hlasu), flamencový oheň posléze vyšlehne z „Turtle Dove“. (Mimochodem, flamencová kytara tady není použita samoúčelně, jak by se mohlo zdát; hrdlička je pták, který je ve Středozemí velmi oblíbený. Ale poněkud jinak – je hojně chytán a zabíjen pro chutné maso.) Album uzavírá Ahmadova píseň „Blue“, jež mi náladou evokuje stejnojmenný song Joni Mitchell.

Příjemná písničková kolekce nejen pro jazzové fajnšmekry…