Sbohem, Filipe, my v řetězech!

Sbohem, Filipe, my v řetězech!

obal a booklet
100
myšlenka
100
hudební úroveň
65
zvuk
70
84

Díky vydavatelství Indies MG vyšlo album jako pocta Filipu Topolovi (a samozřejmě Psím vojákům, kteří s jeho smrtí 19.června 2013 skončili) – dostalo všeříkající titul: „SBOHEM A ŘETĚZ“.

Již na Filipově pohřbu zahrál jeho „Žiletky“ Josef Klíč (a album tímto také otevírá) a pár dnů poté uspořádal muzikant a producent Romek Hanzlík vzpomínkový koncert pod názvem „Sbohem a řetěz“. Vloni pak proběhly dva tributové koncerty (v pražském Lucerna Music Baru a v Mikulově), z nichž pocházejí nahrávky všech 12 písní na CD.

Jak známo, Filip Topol a Psí vojáci nehráli nikdy nic jiného, než vlastní písně (až na pár výjimek, ale o tom později v souvislosti s bonusovým trackem na tomto albu); a také nikdo nepřebíral ty jejich. Svět těchto písní je natolik svébytný a prožitý až do krve (slyšel jsem je naživo poprvé někdy v polovině 80.let a skutečně po koncertě zůstávala na klávesách Filipova krev!), že od nikoho jiného by jejich interpretace snad ani nešla. Album „Sbohem a řetěz“ to zčásti potvrzuje, naštěstí z té menší části; původně jsem si říkal, že budu prostě k jednotlivým položkám psát buď Ano (popřípadě – aby to nebylo tak lakonické – ještě takhle by to taky šlo) nebo Ne (takhle opravdu ne!). Jenže musím dostát své roli recenzenta a musím tato svá pro či proti odůvodnit, podepřít argumenty…

„Žiletky“ a Josef Klíč – Ano! A ještě jednou: Ano! Syrový, autentický zpěv za doprovodu pouhého violoncella, ovšem s rockovou razancí. Takhle nějak by to udělal určitě i Tom Cora, kdyby mohl…

„Volá mi známá“ a Květy – Ano! Takhle by to taky šlo! Narativní schopnosti a obrovská škála emocí a výrazových prostředků zpěváka Martina E.Kyšperskému písni neuškodily, spíše naopak. A ta lynchovská kytara a místo piana balafon, to taky není k zahození…

„I´m Lucky“ a Tony Ducháček & Garage – Ne! Takhle opravdu ne! Příliš rutinní, skoro jako na nějakém tanečním odpoledni se sice dobrou rockovou kapelou, ale bez jediné kapky kořalky…

coverPíseň hořícího holuba“ a Sbor břežanských kastrátů – Ne! Takhle opravdu ne! Ono by to takhle eventuálně šlo, kdyby to nebyla zrovna tahle neobyčejně silná a existenciálně sugestivní věc; ty recitativy (v sestavě mimochodem také Lubor Maťa, jenž ve svém nakladatelství vydal šest knížek Filipa Topola) jsou sice vskutku undergroundové, šmrncnuté i květinovým oparem, ale to temno, husí kůže, oheň, to všechno je fuč…

„Nebe je zatažený“ a Houpací koně – Ne! Takhle opravdu ne! Hrát jako Psí vojáci, to prostě nejde; zpívat jako Filip Topol, to už vůbec ne! Jeho prožitky, z nichž takové písně vyvěraly (měl bych spíše použít výraz vyhřezávaly), jsou prostě nepřenosné. Sice se Jiří Imlauf moc snaží, a pianista jakbysmet, ale ony existenciálně zatěžkané emoce tam jednoduše chybí…

„Jean-Paul Belmondo“ a Zuby nehty – Ano! Takhle by to taky šlo! Nenechte se zmást, jde o píseň „Marylin Monroe“, ale ten vtip s titulem je podařený a vzhledem k tomu, že jde o kapelu ze samých žen, také přínosný. A Míkové piano je vpravdě topolovské; ale nikoliv přes kopírák, mluvím o autentických (ne)hudebních prožitcích…

„Kilián Nedory“ a Andrej Polanský & Emül Langman – Ano! Takhle by to taky šlo! Zpěvák (a zároveň violista) plus bubeník, trochu najazzlé, s rockovým tahem, spíše jen taková zkratka. Však to také Polanský řekl jasně: „Nová verze je uznáním neschopnosti přiblížit se interpretaci Filipa Topola a Psích vojáků a vyjádřením velké pokory výborné muzice a geniálním textům…

Žiju“ a Už jsme doma Ano! Ano! A ještě jednou: Ano! Energie! Sice poněkud jiná, z jiných zdrojů, ale autentická. A nabíjí!

„Chce se mi spát“ a The Plastic People Of The Universe – Ne! Ale jen částečně, takže i to Ano! Je v tom sice jistá rutina, ale ty mezihry (viola, sax, kytara, klávesy) jsou úžasné, velvetovsky hutné. A Brabencovo saxofonové sólo je z rodu Cpt.Beefhearta…

„Stinka“ a Stinka – Ano! A ještě jednou: Ano! Stinka si říká písničkářka Hana Lundiaková. Ta hraje na svůj akordeon jako Nico blahé paměti na indické harmonium a její hlas snad ještě překoná Nico (dokonce i tu pozdní…). Vyhrávky kytary a viloncella (Tomáš Schilla) vše zdárně umocňují…

„Černý sedlo“ a Echt! – Ano! Takhle by to taky šlo! Výborně hrající androši, které Schillovo violoncello pozvedá o level výše…

„Hospoda“ a Krch-Off – Ano! Takhle by to taky šlo! Básník J.H.Krchovský tentokrát jen u kytary, s houslemi Pavel Cigánek, opět Schilla a jeho violoncello, tak ti se mi tam moc líbí. Hutný, temný, až kafkovsky laděný androš, s nihilistickým „zpěvem“ a´la apokalyptické proklamace v režii Pavla Zajíčka, tak ten určitě není pro každého. A myslím si, že i pro posluchače Psích vojáků je to pak v závěru dost silný sousto

A jsme ve finále. Bonus obsahuje píseň „Bratříčku, zavírej vrátka“. Ano, tu krylovku! Je to jedna z mála výjimečně převzatých písní, jež Filip Topol se Psími vojáky vystřihli – stalo se tak v pražském klubu Vagon na Velikonoční pondělí roku 2004 při „Zmrtvýchvstání Karla Kryla“! Už při klavírním motivu mi přeběhl mráz po těle a pak už jsem poslouchal mokrýma očima…

Nikola Muchová - Russian mystic pop op. II. (orig. Psí vojáci) - Praha div.Archa - 12.6.2015