ota p.V sobotu 11.července zemřel náhle ve věku pouhých 66 let kytarista, zpěvák, aranžér a skladatel OTA PETŘINA. Hudbu (ale i občas celé písně) psal pro Václava Neckáře, Petru Janů, Luboše Pospíšila, C.K.Vocal, Helenu Arnetovou, Hanu Hegerovou. Každý jistě zná písně „Nautilus“, „Perla“, „Motorest“, „Rozvod“ či „Marilyn, Good-Bye“. Kvůli svým dlouhým vlasům nesměl za totáče 14 let vystupovat a mohl pracovat pouze ve studiu. Patřil k našim nejlepším, nejkomplexněji vybaveným a nejinvenčnějším rockovým kytaristům. Bohužel to nemohl prokázat naplno…

Pod svým jménem vydal pouhá dvě alba – v roce 1978 „Super-Robot“ a o pět let později „Pečeť“. Tyto desky patří k tomu nejlepšímu, co u nás bylo v onom totalitním temnu vydáno. Pamatuji si, jak jsem poprvé slyšel onu foukací harmoniku v úvodu desky „Super-Robot“, po níž následovala dlouhá skladba „Já nejsem já“. Polilo mne horko a zároveň jsem ztuhnul mrazem z výbuchu naděje v příchod něčeho lepšího, v konec toho času svrabu a strachu; tak na mne celá deska smysluplných hudebních výpovědí zapůsobila (mimochodem s texty Zdeňka Rytíře). Následovaly písně „Čas neodeslaných dopisů“, bluesové perly „Nebýt tebe“ a „Tak zazpívej jí blues“, nádherná, i když smutně melancholická miniatura „Podivín“ atd. Spolu s Petřinou a jeho kytarami tady hrají bubeník Anatoli Kohout (Katapult, než emigroval), baskytarista Vladimír Padrůněk (Mišíkova kapela Etc.) a klávesák Jan Neckář (Bacily). Texty pro desku „Pečeť“ napsal pro změnu Pavel Vrba a Otu Petřinu doprovází např.Vladimír Guma Kulhánek a C.K.Vocal – znějí třeba rozměrná kompozice „Hemingway“, půvabná instrumentálka (pouze s akustickou kytarou) „Phalaenopsis“, která přechází v hlášku Pozor, červená, tak jedém a nádhernou píseň „Kopřiva“, za niž by se tehdy nemusel stydět ani folkový písničkář velikosti Merty či Nohavici. Díky vydavatelství Supraphon a buldočí editorské práci Pavla Víška v roce 2009 vyšla obě alba na 2CD „Komplet“!

A pak už jen dlouhé, nekonečně dlouhé čekání na další album. A těšení, že bude zase tak úžasné. Občas probleskla zpráva, že Ota Petřina něco chystá. A pak zase ticho. A bohužel už nikdy jeho kytara a osobitý, chlapecky syrový zpěv to ticho nepřehluší. Vlastně ne. Zůstaly tady jeho písně a ty dvě nádherné desky…Sakra!

Ota, Good-Bye…

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..