Folklor postmoderně zpracovaný Ponkem

Folklor postmoderně zpracovaný Ponkem

zvuk
hudební úroveň
obal
Hodnocení čtenářů3 Hlasy
4.6

Pod všeříkajícím titulem „POSTFOLKLOR“ vydalo vlastním nákladem debutové album cimbálové trio PONK z Brna. Termín postfolklor lze brát spíše jako výsledek postmoderního uchopení původního folklorního materiálu, než nový směr či žánr. Kapela v odvážném provolání uvnitř bookletu poukazuje na to, že folklor je v podstatě již dávno mrtev; ony předchozí pokusy ho oživit považují za znehodnocení lacinými klišé či povrchními fúzemi. Trio se snaží původní písňový materiál, tolik působivý a opravdově syrový, opracovat pomocí minimálního instrumentálního arzenálu (cimbál, kontrabas, housle, zpěv) až na samu dřeň, a zároveň mu dodat nové vůně i pachy (blues, rock, r´n´b apod.). Většinou se mu to daří. Důkazem budiž i ten fakt, že kmotrem alba se stal Jiří Pavlica z Hradišťanu, synonymum pro moderní adaptace především moravského folkloru.

Ponk vznikl v roce 2013. Založil jej bývalý člen právě Hradišťanu (strávil tam plných 6 let) Michal Krystýnek, znamenitý zpěvák a houslista. Dalšími členy jsou cimbalista Eduard Tomaštík, jinak dirigent a profesor hry na cimbál na kroměřížské konzervatoři, a multižánrový kontrabasista Jakub Nožička. Album bylo nahráno v bratislavských studiích, master pak putoval dokonce do amerického Nashvillu! A zvuk nahrávky je skutečně výtečný, na debut vlastními silami (a za podpory příznivců na hithitu) opravdu nebývale…

insideNa třiačtyřicetiminutové ploše zní 10 lidových písní plus jedna zlidovělá. Hned v úvodu vás mile zaskočí až minimal-techno ve spodku lidovky „Göding“ – tady se utopí šohaj (a v Hodoníně). „Okolo Strážnice“ se zase topí ve voděnce nešťastně zamilovaná děvčica; škoda, že tady trio trochu ztrácí šťávu a obvzláště ve vokálech zní příliš kotlíkářsky nafolkověle. Všechno vynahrazuje hned ten následující flák – „Mezi horama“: v úvodu najazzlý kontrabas, poté výrazné cimbálové riffy, vyhrávky i sólo houslí až skoro acidově zabarvené; tíživá, smutkem prosáklá nálada vystihuje téma smrti (střelili Janka místo jelena) navýsost sugestivně! A další perla – „Šibeničky“ s cimbálovým antré, ostrohranným rytmem, s dynamickými i výrazovými změnami, aranžérským ozvláštňováním (housle doslova kouzlí) a dalšími chuťovkami. Tady pro změnu oběsili děvčicu…Narockovělé riffy a přímo surové housle na jedné straně a na té druhé lyrický vokál sytí píseň „Linda“ (…jiskérky na ně padaly/mládenci pro ňu plakali…). „Newcastle“ (děj se odehrává v Nových Zámcích) představuje další vrchol alba – tady zabili šohaja tak nějak po beatlesovku, s údernou silou a´la „I Want You“, takže se lidovka změnila ve skvostnou baladu s rockovým tahem na smyslovou bránu. Bluegrassově svižný základ a z něho vyrůstající country-rockové výhonky obrůstají tragédii bratrů v „Bros.“ – á propos: tyhle postmoderní názvy jsou skutečně roztomilé! Hodně folkově vyznívá tklivá píseň legendárního jihomoravského Seegera Fanoše Mikuleckého „Bude večer“ o dalším zabitém Janíčkovi (tentokrát zbojníkovi). A pak album opravdu hodně silně kulminuje trojlístkem skutečných postfolklorních perel! „Jaworinka“ (rozuměj: Javořinka) s waitsovskou basou, cimbálovými kaskádami a vůbec mistrně budovanou atmosférou, jež vyústí v nu-jazzovou jízdu a dechberoucí sólo cimbálu, aby pak houslové vyhrávky zahustily hudební tok v lavinu, umocňují další smrt, tentokrát židáčkovu. Minimalistický cimbál vykresluje stísněnou náladu v „Yanyczko“ (Janýčko) a sugestivitu zahustí vokál ve stylu r´n´b – škoda, že trvá jen 2 minuty 45 sekund. A absolutní vyvrcholení (i v přeneseném významu) představuje „Javorové dřevo“ s minimalistickým předivem cimbálu, nu-jazzovými vpády po vzoru Jaga Jazzist a s výbornými sóly kontrabasu a houslí (ty tady získaly až arabskou příchuť). Ufff!

Ponk nyní činí kroky k masovější distribuci svého výjimečného debutového alba, a tak prozatím vezměte za vděk tento způsob, jak si CD objednat, a to přes http://cd.ponktrio.cz/

Ponk - Šibeničky (Postfolkor 2015, VJs version)