Jedenadvacátý ročník mezinárodního festivalu DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ, jenž proběhl v Hradci Králové ve dnech 19. – 28.června, přivedl do vnitřních i venkovních prostor městského centra nejen divadelníky, ale také hudebníky, a to profesionálních i amatérských napříč tzv. menšinovými žánry (rock, folk, elektronika, jazz). Tato open-air scéna se rok co rok rozrůstá do obrovských rozměrů (a to i navzdory absenci – bohužel – samostatné velké scény na Kavčím plácku), a není tudíž v silách jednoho člověka (respektive recenzenta, který musí na jednom místě setrvat pokud možno po celou dobu té které jednotlivé produkce) vše obsáhnout. Ale přece jenom jsem (navzdory listopadovému počasí, jež trápilo celou první půlku festivalu) slyšel jazzové soubory, které moje uši zaujaly; potěšitelné na tom je fakt, že jde vesměs o protagonisty královéhradecké scény, potažmo z nejbližšího okolí…
Z onoho okolí (Kostelec nad Orlicí, Hořice v Podkrkonoší) pochází alternativní čtveřice Prádelna – do svého jazzu přijímá acid-rockové, reggae, ska i etnické podněty a svůj styl nazývají vtipně a výstižně dřez-jazz. Každopádně působí hodně undergroundově, což mne naplňuje optimismem; přece jenom se může muzika stát světovým názorem a životním stylem i dnes. A na ulici jim to znělo náramně! Výtečný saxofonista Vít Ryška zůstal jen u tenoru a jeho robustní i melodický zvuk sytil společně s tvárnou a v riffech nápaditou elektrickou kytarou Ramila Gasanova neobyčejně výbušnou hudební materii kvarteta. Rytmicky sice neotřelou, ale navýsost spolehlivou rytmiku pak tvoří Milan Kyral a David Andrš. Neutuchající sled dynamických i výrazových proměn a výborná sóla vás nenechají vydechnout a mnohdy se přistihnete, že se jejich hudbou necháváte kamsi unášet…
V Hradci Králové poslední rok hýbe jazzovými zákoutími formace, v nichž figurují zásadním způsobem otec a syn Vyšohlídové. V prvé řadě je to Dragon´s Brew, v němž hrají oba – otec Jiří Vyšohlíd na klávesové nástroje, syn (jmenovec) na různé baskytary. Již jsme o této kapele několikrát psali (např.: https://jazzport.cz/2015/04/18/draci-lektvar-se-ma-cile-k-svetu/ ) a dozajista ještě psát budeme…
Baskytarista Jiří Vyšohlíd (Jr.) pak prezentoval dva vlastní soubory. Tím prvním je Quastet, kvintet se zpěvem – zpěvačkou je zde talentovaná Johana Kvasničková. Vedle Vyšohlída tvrdí muziku ještě dvojice kytaristů Jan Bára plus Albert Baxa a bubeník Jan Dürrer (Jr.). Zpěvačka se evidentně zhlédla v tolik nadějné, ale nešťastné Amy Winehouse; má i podobně hlouběji posazený a emotivně sytý a vášněmi zastřený hlas. Dokázala to naplno v coververzích „Back To Black“ a „Rehab“. Kapela se ale nebojí ani folk-jazz-rockové klasiky (Joni Mitchell – „God Must Be A Boogie Man“) či pojetí „Little Boy Blue“ od Toma Waitse a´la moje oblíbenkyně Holy Cole…
A na tuto kapelu pak navazuje jazz-rockové trio 2+1 Jam Band: Jiří Vyšohlíd (Jr.) – baskytara a beatbox, Tadeáš Macl – bicí, beatbox a Albert Baxa (kytary). Všichni tři aktéři tu dostávají dostatek příležitostí se zde blýsknout nejen instrumentálně, ale také autorsky; především Albert Baxa přispěl do repertoáru, tu bluesovějšího, onde i rockovějšího, výraznými peckami („Kolotoč“, „Dog Dock“). Jiří Vyšohlíd zanechal pak výraznou skladatelskou stopu v hravé kompozici „Jukka Tukka“. Avšak nejvíce plesalo moje srdce při takových peckách, jako třeba „Scuttle Buttin“ (Stevie Ray Vaughan) a hendrixovkách „Little Wing“ a „Purple Haze“…
Jen tak dál, junáci!
(autor fotoreportu: Jan Husák – www.alesco.cz )