Jedovaté free-jazzové myšlenky léčivé a povznášející
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Průměrné skóre

Před časem jsem recenzoval jedinečné album kornetisty Roba Mazureka a jeho sextetu , nyní opět na americkém labelu Cuneiform Records vychází 2CD (nebo 3LP) jeho bandu EXPLODING STAR ORCHESTRA, jež vzniklo k 10.výročí založení kapely – zove se příznačně „GALACTIC PARABLES: VOLUME 1“ a ani zde nezůstává tento neúnavný free-jazzový poutník své pověsti nic dlužen; ROB MAZUREK tímto dává jasný hold Sun Ra, elektrickému Milesi Davisovi a pozdnímu Johnu Coltraneovi. Materiál byl zaznamenán na koncertech v Itálii a Spojených státech a jde o konceptuální hudbu – epickou sci-fi operu, respektive melodram, inspirovaný knihami Samuela R.Delany a Stanislawa Lema.

Mazurek svůj Exploding Star Orchestra sestavil především z předních avantgardních instrumentalistů z USA, kteří jsou však zároveň světoběžníky jako on sám. Na prvním disku hraje 28.srpna 2013 v italském městě Sardegna v rámci Saint´Anna Arresi Jazz Festival desetičlenná sestava: Američané Rob Mazurek (autor veškeré hudby, taktovka, kornet, electronics), Damon Locks (hlas, texty, electronics), Angelica Sanchez (piano), Jeff Parker (kytara), John Herndon (bicí), Chad Taylor (bicí), Matthew Bauder (tenorsax, klarinet), Matthew Lux (baskytara), Guilherme Granado (klávesy, samply, syntezátor, hlas) a Mauricio Takara (cavaquinho, electronics, perkuse). Jde o velmi syrovou hudební materii, již tito aktéři produkují bez skrupulí a bázně. První dvě kompozice z pětice zaznamených mají dokonce dvacet minut a jsou navíc propojeny, takže „Free Agents Of Sound“ a „Make Way To The City“ dosahují stavbou a především šíří výrazu a narativnosti podoby regulérní svity. A protože zde hraje důležitou roli deklamace znepokojujícího textu, mnohdy velmi dramaticky vypjatá, jde zároveň o bojovný melodram. Do proudu mluveného slova se zařezávají až apokalyptické hudební poryvy celého ansámblu. A pak se začínají postupně vylupovat většinou pravověrně free-jazzová sóla kornetu, piana, klarinetu, kytary, bicích, také hlasové projevy na hranici šílenství či strachu, posílené elektronickými ruchy, tu děsivými, onde „jen“ industriálními. Ovšem poté se tato změť rozpustí ve vzletně barevné orchestrální ploše „The Arc Of Slavery #72”, aby opět vybuchla, ale jinak, s drtivými bicími jako hlavní silou. Výrazný motiv v podání jazz-rockově laděné kytary v „Helmets Of Our Poisonous Thoughts #16” (vskutku v duchu Sun Ra: Helmy našich jedovatých myšlenek) převezme celý ansámbl a dovede jej gradací k vrcholu, aby po noisově elektronickém útoku přišlo ztišení a lyrické kornetové sólo. Desetiminutová skladba „Collections Of Time“ čerpá silně z minimalismu, který se rozvětví do složitých sazeb. Nechybí znamenitě vystavěné klarinetové sólo, kornet, kytara a po následném free-jazzovém propletenci přijde ke slovu osamělý kornet. V okamžiku, kdy se přidá klavír, se tato lyrická část vzepne až k ellingtonovským barvám; poté zlom do afrických rytmů s klarinetovým sólem, orchestrální silou a finálovou deklamací, zčásti zpívanou. A pak bouřlivý potlesk…

coverDruhý disk se záznamem vystoupení v Chicago Cultural Centre 18.října téhož roku přináší tentýž repertoár, ale v jiném pojetí, a to nejen co se týče stopáže, ale také výrazu i návaznosti. Ansámbl je tentokrát osmičlenný, chybí Taylor, Granado a Takara, ale přibyla výtečná americká improvizátorka, flétnistka a vokalistka Nicole Mitchell. Hudba tohoto Exploding Star Orchestra není tak syrově a divoce free-jazzová jako v předešlém případě, má blíže ke komorní soudobé hudbě i k bezmála melodickému jazzu. Ovšem i zde band překvapí vydatnými erupcemi. Barevnější polohu reprezentuje hned úvodní track „Free Agents Of Sound“, zkrácený navíc o polovinu. Atonální lyrika v následujícím „Collections Of Time“ působí vskutku jako neoposlouchatelné pojivo výborných sól kornetu, kytary a coltraneovského tenorsaxofonu, jimiž prosakuje vypjatá flétna. Nejdelší kompozice celé dvojdiskové kolekce (21:46) „Make Way To The City“ je vystavěna z propletených hlasů jednotlivých nástrojů a nápaditě vedených sól; prim hraje flétna, zpočátku až debussyovsky impresionistická, pak divoce svobodná. To když vytlačí i bicí a osamí. Souzvuky i free-jazzové erupce doplňují elektronické ruchy, šumy i škraby, jež se přetaví v ambientní obláčky. Pojetí „The Arc Of Slavery #72” vychází z free-jazzové neurvalosti a vášnivé deklamace, kdy přicházejí ke slovu zcela svobodné neidiomatické improvizace. Z nich pak vyvstanou téměř bigbandové sazby, na něž navazují dynamicky proměnlivá a patřičně řeřavá sóla kytary a tenora. „Helmets Of Our Poisonous Thoughts #16” s výrazně flétnovým zabarvením ozdobí zprvu meditativní solo piano, poté s podporou bandu vygraduje svůj part, a pak výbuch plus vynikající sólo kytary, vzletné, s hymnickým vyústěním. Závěrečná skladba na předešlém disku zaznamenána není – je jí „Awaken the World #41” s deklamací, elektrickým noise, atonálním pianem, drásavými dechy, minimalistickým riffem a parádním sólem flétny. Ke slovu pak přijdou hbité a husté sazby celého ansámblu, jež přejdou do jazz-rockového spodního proudu, nad kterým se svíjí kornet v sólovém útěku. Stíhají ho flétna a tenorsax, ale marně. Codu pak tvoří optimisticky vyznívající zpěv místo deklamace…

Ufff!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..