(Ne)viditelná žena Antye Greie-Ripatti

agf_bigAGF(orever) je umělecký pseudonym německo-finské vokalistky, elektronické instrumentalistky, skladatelky, performerky, producentky, výtvarnice, digitální umělkyně, kurátorky, básnířky a kaligrafičky ANTYE GREIE-RIPATTI. Vedle uměleckého zkoumání digitálních technologií prostřednictvím dekonstrukce jazyka a komunikace se naopak také pokouší nalézt genderovou vyváženost ve světě současného elektronického a digitálního umění prostřednictvím globální komunikace mezi tvůrci ženského pohlaví. „Proč je tak málo žen působících na této scéně?“ ptá se. A tak založila mezinárodní síť umělkyň Female:Pressure, na jejíž webových stránkách lze též nalézt naprosto jasné argumenty pro její tvrzení, že ženský element je v této oblasti stále potlačován.

Vážení kolegové kurátoři, organizátoři festivalů, DJ´s, promotéři, novináři, majitelé labelů, přátelé a kolegové umělci,“ oslovila příslušné společenství v dopise ze dne 9.března 2015 Antye Greie-Ripatti. „Na tomto místě bych vás chtěla požádat, abyste zvážili rovnosti žen a mužů (ve smyslu fifty-fifty), co do rozmanitosti, zastoupení menšin a tak dále, v souvislosti s vaší pracovní morálkou a svědomím. Pokud jste již tak udělali, prosím začněte působit na své prostředí, aby tak učinilo také…

Samozřejmě není divu, že se toto sdružení připojilo také k mezinárodní podpoře společensko-politické aktivity Zona Prava, projektu členek vězněné kapely Pussy Riot (Nadija Tolokonnikova, Masha Alekhina), jenž od prosince 2013 spojuje lidi, kteří chtějí vidět změny v ruském vězeňství. Vydalo mimo jiné kompilační album „Pussy Riot Freedom“, sestavené z exkluzivních nahrávek nejlepších ženských tvůrců elektronické hudby, sdružených ve Female:Pressure.

PUSSY RIOT FREEDOM compilation by female:pressure

Antye Greie se narodila v roce 1969 v tehdejším NDR. V tom východním, socialistickém Německu také vyrůstala. Po pádu Zdi se stala jednou z nejvýraznějších osobností berlínské umělecké avantgardy. V roce 2008 se přestěhovala za svým partnerem (elektronický muzikant Sasu Ripatti, ročník 76, známější pod uměleckým jménem Vladislav Delay, kterého si o čtyři roky později také vzala) do Finska, na ostrov Hailuoto u západního pobřeží (v Botnickém zálivu), kde žije pouhá tisícovka obyvatel.

Začátek její sólové kariéry zprvu spočíval výhradně na uměleckém zkoumání digitálních technologií. Na jejím debutovém autorském albu „Head Slash Bauch“ (2001) převedla fragmenty HTML a softwarových příruček do podoby elektronické poezie v hávu dekonstruované pop-music. Následující projekt „Westernization Completed“ získal jednu z cen (Award Of Distinction) na přehlídce Ars Electronica 2004. Čtyři roky poté dospěla k projektu „Words Are Missing“, experimentu již s absencí poezie, tvořeného slovy – vystačila si pouze s repetitivními slabikami, redukovanými na pouhý, ale zato komplexní rytmus. Jen za poslední dekádu pak realizovala na dvacítku dlouhohrajících alb a absolvovala více než 300 živých vystoupení a performancí, včetně zvukových instalací, a to v muzeích, divadlech, ulicích, koncertních sálech a klubech po celé Evropě, Severní Americe a Asii. Produkovala také alba třeba berlínské elektronické hudebnice Ellen Allien, spolupracovala se skotským skladatelem soudobé vážné hudby (a filmové) Craigem Armstrongem a je členkou několika význačných souborů – německého elektronického dua Laub, finského dua AGF/Delay, kapel The Dolls (ovšem nezaměňovat za skotské komediálně-vokální duo téhož jména!) a The Lappetites, vystupuje a nahrává také s Gudrun Gut, Éliane Radigue (ročník 1932, legenda francouzské elektronické hudby), Kaffe Matthews a performerkou Annie Abrahams. Je též zakladatelkou a uměleckou ředitelkou organizace Hai Art, která nejen sdružuje amatérské umělce především z venkova a prostřednictvím rezidenčních programů jim umožňuje digitální tvorbu a její prezentaci, ale také podporuje počítačovou kreativitu dětí (http://www.haiart.net/).

Na svém nedávno otevřeném blogu Perspectives sdružuje elektronickou a digitální tvorbu a vizuální katalog již více než 1350 producentek, DJ´s, mediálních umělkyň, skladatelek a interpretek elektronické hudby ze 64 zemí všech kontinentů! Nutno poznamenat, že vznik tohoto blogu byl iniciován článkem islandské divoženky Björk na téma Neviditelná žena v internetovém průvodci nezávislou hudbou Pitchfork z ledna 2015…

Antye Greie-Ripatti je skutečnou renesanční umělkyní, která hledá nové a neotřelé způsoby vyjadřování. V loňském roce zaujala také na japonském Sapporo International Art Festival svou zvukovou instalací „Sound Poem“, využívající její znalosti tradiční i té současné, výtvarné kaligrafie.

https://vimeo.com/channels/poemproducer/