Jak už jsme informovali, v rámci festivalu Mladí Ladí Jazz vystoupí dne 26.dubna v pražském Roxy jedna z největších jazzových hvězd současnosti MARCUS MILLER. A nedávno, 16.března, vyšlo jeho nové album, nazvané „AFRODEEZIA“, jež představuje Millerův debut na věhlasné značce Blue Note! Album, inspirované jeho rolí Interpreta za mír v UNESCO či mluvčího organizace Slave Route Project, se proto nahrávalo na různých místech po celém světě, včetně třeba Maroka, Paříže, Rio de Janeiro, New Orleans a Los Angeles. A tak se na ní vedle Millera a jeho kapely objevuje spousta hostujích muzikantů a vokalistů nejen ze Spojených států, ale také z Afriky, Jížní Ameriky a Karibiku. „Síle hudby se meze nekladou,“ prohlásil Marcus Miller. „Skrze spirituály, jazz a soul se mám, černému lidu, sice podařilo zachovat naši historii, ale to ostatní bylo vymazáno. To, co jsem touhle deskou chtěl, bylo vrátit se ke zdroji jazzových rytmů, odhalit samotné kořeny našeho bohatého hudebního dědictví.“ A to se mu skutečně podařilo. Album je přitom posluchačsky vstřícné, přístupné nejen jazzofilovi, přičemž zachovává podstatné atributy kvalitní hudby – vyspělou kompozici a aranže, vysokou instrumentální úroveň a muzikantskou radost.
Marcuse Millera (samozřejmě u různých typů baskytary, ale také s basklarinetem) na albu doprovází Alex Han (alt a tenorsax), Lee Hogans (trubka), Brett Williams (piano), Adam Agati (kytara) a Louis Cato (bicí).
Hned úvodní „Hylife“ nás zavede do Ghany, kde kraluje právě tento stejnojmenný styl hry. Sice jednoduchý, ale výrazný a rytmizovaný motiv sytí vespod snappovaná basová linka a klavírní podmalby, v sólech se kromě kapelníka blýsknou také trumpetista, pianista a altsaxofonista a vše korunují zpívající Afričané. Následuje výlet do Mali, a to prostřednictvím skladby „B´s River“, v níž vedle Millera s nádhernými basovými vyhrávkami exceluje tamní hráč na koru Cherif Soumano. A odtud je jen kousek do brooklynského kostela, v němž Millerův otec hrál na varhany a vedl gospelový sbor – proto v kompozici, věnované právě jemu, „Preacher´s Kid (Song For William H)“, znějí rozechvěle důstojné varhany (hraje na ně Cory Henry z funky-fusion kapely Snarky Puppy!) a sborový vokál, evokující trochu legendární Swingle Singers. A Miller tady vzlétá až do nebes pomocí jímavě pojaté hry na basklarinet! S písní „We Were There“ se ocitneme zase v Brazílii, kde scatuje tamější Djavan a zpívá r´n´b diva Lalah Hathaway, ze svižných a odsekávaných dechů se vyloupnou postupně sóla basy, altky a elektrického piana (hostující Robert Glasper). Dalším svěžím kouskem je coververze slavné psychedelické soulovky „Papa Was A Rolling Stones“ (kterou v roce 1972 proslavili motownští The Temptations) – účast dvou kytaristů, bluesmana Keb´Mo a funky-soulového Wah Wah Watsona je přinejmenším zajímavá. A to nemluvím o výkonu ostatních aktérů.
A je tady další překvapení – instrumentálka „I Still Believe I Hear“ není nic jiného, než známá árie „Je Crois Entendre Encore“ z konce 1.jednání Bizetovy opery Lovci perel! Má lehkou indickou příchuť (však se děj opery odehrává na Cejlonu), hýří barvami, jež umocňuje violoncellista Ben Hong, jinak sólista Los Angeles Philharmonic! A odtud na skok do Karibiku, do Trinidadu, kde vládne roztančené calypso a kovový zvuk perkusí (steel pan drum), která rozezvučí Robert Greenidge – „Son Of Macbeth“, kde se blýsknou také výrazné riffy dechových nástrojů a sólo naostřené kytary. Následuje (po krátké rozcvičce „Prizm“) pohodově pomalá a akustickým pianem proteplená kompozice „Xtraordinary“ s vůdčí basovou linkou a mužskými hlasy. Nejdelší track na desce (7:28) „Water Dancer“ je naopak groovy notně zahuštěné setkání avantgardního jazzu s africkými perkusemi, s řízně frázující dechovou sekcí a vypjatými sóly, mezi nimiž se obvzláště vyjímá trubka a´la Don Cherry. Album uzavírá „I Can´t Breathe“, zdařilá fúze electro-beatů (v podání hostujícího Moceana Workera) s hodně proměnlivou kompoziční stavbou, ze které se ozývá basklarinet Millera a hvězdný rap Chucka D. (Public Enemy)!
Prostě pětihvězdičkové album…