O rumunském jazzu toho moc nevíme, i když si čeští jazzofilové rádi v létě zajíždějí na jedinečný festival v Garaně (a třeba ten v Sibiu patří k nejstarším v Evropě), kde vedle světových hvězd vystupují špičky domácího jazzu. A ten se vytrvale rozrůstá. Třeba o SEBASTIAN SPANACHE TRIO, jež vzniklo na podzim roku 2011 v Temešváru. V loňském roce vydalo trio vlastním nákladem druhé album „A PASHA´S ABSTINENCE“, které bylo třeba v Sunete Magazine pasováno na Nejlepší album roku 2014! Nyní na něj navázalo DVD „Live On the Eiffel Bridge“, jež tvoří záznam koncertu v jejich domovském Temešváru dne 9.listopadu a na němž zazněly kompozice z posledního alba. O měsíc později jsme trio měli příležitost slyšet i my, a to v pražském Jazz Docku. To už mělo trio za sebou další šňůru po balkánských zemích, Maďarsku, Slovensku a také zavítalo i do Německa.
Trio tvoří pianista Sebastian Spanache (opravdu nesmírně talentovaný instrumentalista a autor, píše také hudbu pro film a videohry), basista (kontrabas i el.baskytara) Csaba Sánta (jinak člen Banatul Philharmonic a Europasymphony Orchestra) a bubeník Radu Pieloiu (pohybující se též na scéně elektronické hudby, ambientu a reggae). Na albu „A Pasha´s Abstinence“ v několika skladbách rozšiřují jejich řady výrazní hosté: polská zpěvačka Joanna Kucharczyk (studovala s naším Vítem Křišťanem v Katovicích, také s ním vystupovala a nahrávala, nyní působí v dánském Odense), kytarista George Dumitriu, klarinetista Alex Simu, perkusista Berti Barbera a dokonce smyčcové kvarteto.
To se objevuje hned v úvodní (a titulní) kompozici. Smyčcové podmalby skutečně obohacují a změkčují jinak poměrně tvrdý nu-jazzový rytmus a repetetivní klavírní figuru. Dochází zde také k nápaditým dynamickým i strukturálním změnám, klavírní sólo je založeno na rozvíjení onoho základního minimalistického motivu. V „Sixty Five“ zpívá svůj vlastní text zpěvačka, jde o baladu, klouzající po nafunkovělém spodním proudu, se sólovými chorusy všech tří muzikantů. Kontrabas i bicí nejsou nijak zvlášť virtuózní, oba jsou výrazově spíše minimalističtí, ale tím více vzniká uvnitř hudebního toku jisté napětí, jež dokáže po dobu více než 10 minut posluchače nenudit. Ve skladbě „Smoke and Mirrors“ dodává jazz-rockovou šťávu hostující kytara, v podobně laděné „Bizarre Mode“ dominuje zase hutné elektrické piano. Všichni tři aktéři se vyznamenávají především v nejdelší skladbě alba, „Brown“ (14:05) – riffy piana, tepající bicí, pak se vznese jímavá melodie, dokreslená ženským vokálem, kontrabasista i pianista své chorusy doslova modelují, stejně tak bubeník, který opravdu víc hraje než ekvilibristicky bubnuje. Následující „Park“ se rozjíždí minimalisticky, tak nějak po skandinávsku, s perlivou příchutí, s čímž si dokáže vystačit bezmála 10 minut! Fakt mistrné. Minimalisticky rozvíjeným sólem klavíru je miniatura „Resolution“, která předzaznamenává více než desetiminutovou „Meditation“, jedinou kompozici, již nenapsal lídr tria (alébrž Csaba Sánta). Umně vystavěnou, gradacemi i zvolněními vrásněnou materií pak proniká jímavě baladický a vzletný sólový part sopránového klarinetu. V závěru vybuchnou bicí a triový hymnus. Album končí erupcí lyrické melodičnosti v „End Of a Lifetime.“
Narozdíl od nás, my si můžeme tuhle zdařilou nahrávku pouštět opakovaně, znovu a znovu…