Argentinsko-španělská zpěvačka MARIEL MARTÍNEZ není u nás neznámá, již společně s La Porteña Tango Trio u nás vystupovala, a to loňské léto, kdy se se svým tangem netratila ani v Jazz Docku. Na přelomu roku vydala nové album, jež dostalo titul „Buenos Aires…Cuando lejos me vi“ (a to na argentinském labelu Melopea Discos) a posunuje laťku v tomto žánru, kterou nasadila svou předchozí deskou „Esos Otros Tangos“, za niž byla nominována na Nejlepší argentinskou zpěvačku tanga v roce 2014, ještě výše!
Mariel Martínez se sice narodila v Buenos Aires, ale od roku 2002 žije v Madridu. Samozřejmě ale hudebně zůstává doma, vždyť tango se zrodilo v zálivu Rio de la Plata, a to smíšením kubánské hudby, flamenca a černošských tanců s evropskou polkou, mazurkou a sladkými italskými písněmi. Společně s La Porteña Tango Triem se zaměřuje na různé styly tanga převážně z předměstí Buenos Aires z počátku 20.století. Trio doprovodných muzikantů, kteří do starého tanga pašují navíc jazzový zvuk, tvoří taktéž Argentinci, žijící ve Španělsku: Alejandro Picciano (kytara), Federico Peuvrel (piano) a Matías Picciano (bandoneon).
Album „Buenos Aires…Cuando lejos me vi“ tvoří kolekci tuctu pestře pojatých písní, jež se striktně tanga nedrží a jsou ochuceny dalšími ingrediencemi. Martínez disponuje navíc sytým, svěžím, plnokrevným a ohebným hlasem, emočně odstíněným, který městský folklór povyšuje až někam do kategorie šansonu. Narativním bohatstvím se vyznačují např.písně „Esquinas porteňas“, „Celosa“ a především vskutku mistrná „Milonga triste“ s výrazně najazzlým pianem. Onou jazzovou příchutí se ale vyznačuje hlavně hra kytaristy – viz. „Será una noche“, „Verdemar“ (se sugestivními poryvy nálad) a obvzláště v jímavé milostné písni „Amores de estudiante“, kde je kytara jediným doprovodným nástrojem. Ten správný esprit dodává songům pochopitelně bandoneon – bez něj by to nebylo to správné argentinské tango („Sentimiento gaucho“, „Recién“). Nechybí ani tanečně svižná instrumentálka – „Un placer!“ (a je to vskutku potěšení posluchačovo!). V závěrečné písni „Esta noche de luna“ evokuje Martínez svým pěveckým projevem opravdu silně šansoniérku Hegerovou…
Prostě fajn cizokrajná deska!
