Jak již bylo avízováno, koncem loňského roku vydal na znovuobnoveném labelu Amplion Records své první vlastní album PAVEL HRUBÝ – zove se „BETWEEN THE LINES“ a soudě dle dosavadní odezvy jde o jedno z nejlepších (a nejobjevnějších) jazzových alb roku (nejen) u nás.
Rád se připojuji i já. Protože navzdory výlučné komornosti – jde o sóla a dueta – vyznačuje se výrazovou pestrostí, a na rozdíl od podobných sólových projektů třeba Surmana, Garbarka či Liebmana se v něm intenzivněji odráží muzikantovo nitro, osobnost tvůrce. „Jsem zahloubaný a tichý, ale také klaun, rozverná bytost,“ řekl v jednom nedávném rozhovoru Pavel Hrubý. „Na albu jsem ve větší míře odhalil svoji skrytou tichou přítomnost. Nebojím se přiznat, že jde o hlubší spirituální výpověď.“ Album natočil za výrazné pomoci producenta Alexeje Charváta ve studiu Svengali a upoutá již na první pohled výrazným obalem – na coveru byla použita fotografie Jana Saudka, která se jmenuje „120km/h“…
Původně to měla být deska duetů pouze s pianistou Michalem Nejtkem. Nakonec zůstalo jen u dvou skladeb, na ostatních participují Hrubého kolegové z domovské kapely Limbo, Miloš Dvořáček a František Kučera, plus Dano Šoltis či větší soubor pod taktovkou Štěpánky Balcarové. Na ploše téměř 53 minut tak zazní jedenáctka neobyčejných kompozic.
Úvodní „Roots“, hraná pouze na basklarinet, sytí výrazná židovská nálada, ale nikoli v podobě lamentace, ale meditativně zpěvné, s využitím širokého rejstříku nástroje. Ve „The First Touch“ se poprvé setkává Hrubý s Dvořáčkem – sopránku tak doplňuje zvuk tubullar bells, gongu a ukulele, jež zní téměř jako renesanční loutna. Skladba ústí v jásavý proud života. Následující „Origin“ je svěže jazzovým dialogem tenorsaxu a Nejtkova piana, přičemž oba nástroje i osamějí. Vskutku spirituálně vyznívá duet altky s bubeníkem Šoltisem „Svengali Spirit“, kde dochází ke změnám dynamiky a emocionální gradaci. Hravě karibsky, s příchutí moře, vás pohladí „Shell Pickers“ – duet tenorsaxofonu s Kučerovou křídlovkou, bubnem darbuka, mořskou lasturou a prstovými činely. Následuje v téže dvojici kompozice „Hangover“, v níž Hrubý hraje na basklarinet a sopránku a Kučera na trubku a indický buben ghatam. Vrstvený zvuk se tady vrší na spodní minimalistické figuře. „Brook“, free-jazzová kaskáda, chrlená z osamoceného altsaxofonu, opravdu evokuje (a to přímo divoký, horský) potok. V „The Last Touch“, kde se tenorsax snoubí s Dvořáčkovými instrumenty, na vás opět dýchne středověká a spirituálně-východní nálada. A další duet s Nejtkem (tenorsax a piano), „Innervision“ (nejdelší skladba alba – 8:11), je pak znamenitě vystavěnou jazzovou baladou par excellence.
Závěrečné dva tracky jsou coververzemi slavných kompozic. „Las Vegas Tango“ je esencí skladby Gila Evanse (z legendárního alba „The Individualism Of Gil Evans“ z roku 1964), a to prostřednictvím všech Hrubého nástrojů, na sebe různě vrstvených. Album vrcholí popovým hitem „Don´t Give Up“, původně písně Petera Gabriela s Kate Bush, zde v aranžmá Štěpánky Balcarové pro sólový part Hrubého sopránky a sedmičlenný soubor s flétnou, hobojem, fagotem, lesním rohem, klarinetem, basklarinetem (ten hraje též Hrubý) a trombónem. Balcarová jej ještě více prosvětlila, uchopila s jásavější vírou ve všeobjímající naději…