Hrubého sólový majstrštyk mezi nebem a zemí

Hrubého sólový majstrštyk mezi nebem a zemí

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9

Jak již bylo avízováno, koncem loňského roku vydal na znovuobnoveném labelu Amplion Records své první vlastní album PAVEL HRUBÝ – zove se „BETWEEN THE LINES“ a soudě dle dosavadní odezvy jde o jedno z nejlepších (a nejobjevnějších) jazzových alb roku (nejen) u nás.

Rád se připojuji i já. Protože navzdory výlučné komornosti – jde o sóla a dueta – vyznačuje se výrazovou pestrostí, a na rozdíl od podobných sólových projektů třeba Surmana, Garbarka či Liebmana se v něm intenzivněji odráží muzikantovo nitro, osobnost tvůrce. „Jsem zahloubaný a tichý, ale také klaun, rozverná bytost,“ řekl v jednom nedávném rozhovoru Pavel Hrubý. „Na albu jsem ve větší míře odhalil svoji skrytou tichou přítomnost. Nebojím se přiznat, že jde o hlubší spirituální výpověď.“ Album natočil za výrazné pomoci producenta Alexeje Charváta ve studiu Svengali a upoutá již na první pohled výrazným obalem – na coveru byla použita fotografie Jana Saudka, která se jmenuje „120km/h“…

Původně to měla být deska duetů pouze s pianistou Michalem Nejtkem. Nakonec zůstalo jen u dvou skladeb, na ostatních participují Hrubého kolegové z domovské kapely Limbo, Miloš Dvořáček a František Kučera, plus Dano Šoltis či větší soubor pod taktovkou Štěpánky Balcarové. Na ploše téměř 53 minut tak zazní jedenáctka neobyčejných kompozic.

hruby-between-the-linesÚvodní „Roots“, hraná pouze na basklarinet, sytí výrazná židovská nálada, ale nikoli v podobě lamentace, ale meditativně zpěvné, s využitím širokého rejstříku nástroje. Ve „The First Touch“ se poprvé setkává Hrubý s Dvořáčkem – sopránku tak doplňuje zvuk tubullar bells, gongu a ukulele, jež zní téměř jako renesanční loutna. Skladba ústí v jásavý proud života. Následující „Origin“ je svěže jazzovým dialogem tenorsaxu a Nejtkova piana, přičemž oba nástroje i osamějí. Vskutku spirituálně vyznívá duet altky s bubeníkem Šoltisem „Svengali Spirit“, kde dochází ke změnám dynamiky a emocionální gradaci. Hravě karibsky, s příchutí moře, vás pohladí „Shell Pickers“ – duet tenorsaxofonu s Kučerovou křídlovkou, bubnem darbuka, mořskou lasturou a prstovými činely. Následuje v téže dvojici kompozice „Hangover“, v níž Hrubý hraje na basklarinet a sopránku a Kučera na trubku a indický buben ghatam. Vrstvený zvuk se tady vrší na spodní minimalistické figuře. „Brook“, free-jazzová kaskáda, chrlená z osamoceného altsaxofonu, opravdu evokuje (a to přímo divoký, horský) Pavel_Hrubý_potok. V „The Last Touch“, kde se tenorsax snoubí s Dvořáčkovými instrumenty, na vás opět dýchne středověká a spirituálně-východní nálada. A další duet s Nejtkem (tenorsax a piano), „Innervision“ (nejdelší skladba alba – 8:11), je pak znamenitě vystavěnou jazzovou baladou par excellence.

Závěrečné dva tracky jsou coververzemi slavných kompozic. „Las Vegas Tango“ je esencí skladby Gila Evanse (z legendárního alba „The Individualism Of Gil Evans“ z roku 1964), a to prostřednictvím všech Hrubého nástrojů, na sebe různě vrstvených. Album vrcholí popovým hitem „Don´t Give Up“, původně písně Petera Gabriela s Kate Bush, zde v aranžmá Štěpánky Balcarové pro sólový part Hrubého sopránky a sedmičlenný soubor s flétnou, hobojem, fagotem, lesním rohem, klarinetem, basklarinetem (ten hraje též Hrubý) a trombónem. Balcarová jej ještě více prosvětlila, uchopila s jásavější vírou ve všeobjímající naději…

PAVEL HRUBÝ & FRANTiŠEK KUČERA :: Hangover (CZ 2o14)