OO legendě českého amatérského jazzu FREE JAZZ TRIO jsme na JazzPortu psali již několikrát (viz. články Free Jazz Trio Olomouc, Snová umírněnost divokosti na deskách Free Jazz Tria nebo Dvojí Tišnovské zrození Free Jazz Tria). A nyní o této kapele vychází dokonce kniha! A ne lecjaká!
Jmenuje se „FREE JAZZ TRIO – Kapitola z dějin českého jazzu“ a vydala ji Univerzita Palackého v Olomouci. Autory knihy jsou Mgr. Jan Blüml, Ph.D., a Mgr. Jan Košulič. Prvně jmenovaný pracuje jako odborný asistent na katedře muzikologie Filozofické fakulty právě na Univerzitě Palackého, druhý jmenovaný je autorem diplomové práce na téže katedře, a považte, na téma „Free Jazz Trio – ikona olomoucké hudební scény.“ Tato práce popisuje historii souboru a jeho personální změny, zařazuje ho do kontextu české (nejen) jazzové scény a věnuje se stylovému a estetickému vývoji hudebního projevu kapely. Přílohou práce je kompletní katalog koncertů odehraných v letech 1972-2013. A tato odborná absolventská práce se stala základním stavebním kamenem, na kterým pak oba autoři vystavěli sice muzikologicky fundovanou, ale čtivou knihu, v níž přehledně budovaný a faktograficky pečlivý text doplňuje bohatý fotografický materiál. A spousta citací, jež text rytmizují (podobně jako přímá řeč v próze), a činí z něj tak navíc literárně svěží čtivo. (Mimochodem – autoři několikrát citují též z JazzPortu.)
Kniha je rozdělena na kapitoly – např.„Milan Opravil a Antonín Náplava jako průkopníci olomoucké jazzové avantgardy“ popisuje olomoucký jazzový kvas v 60.letech, včetně nesporně významné role Emila Viklického. Na začátky vzpomíná třeba první bubeník FJT Náplava takto: „Hráli jsme ve studentském klubu ve Švédské ulici, to byl ten Bley, ty klepačky, nějaké zvuky, otočené činely…Po hodině už nás vrchní nabádal, abychom toho nechali.“ (str.22)
Sedmdesátá léta dostala záhlaví „Založení kapely a umělecká pravda Milana Opravila“. Osobnost tohoto barytonsaxofonisty – samouka, nesmírně talentovaného a umělecky nesmiřitelného jazzového muzikanta, jehož vzorem byl samozřejmě John Surman, byla do roku 1988, kdy z kapely odešel, bezpochyby stěžejní (a bohužel již dva roky provokuje tam nahoře). Jeho spoluhráč Josef Bláha o něm na str.31 říká: „Free jazz byl pro něho jedinou a skvělou příležitostí pro uplatnění svého skutečného a bezprostředního citu, byl pro něj jedinou příležitostí a možností k pozvednutí protestního hlasu vůči panujícím poměrům.“ Premiérové vystoupení Free Jazz Tria se uskutečnilo 10.února 1972 na Olomouckých jazzových dnech a zazněl repertoár, převzatý od Johna Surmana a Ornetta Colemana. Od počátku musela kapela čelit odporu nejen oficiálních kulturních úřadů, ale také samotných jazzových kolegů, především starší generace. Mezi nejčastějšími vyjádřeními figurovaly takovéto odsudky: „hudební anarchie“, „nedá se to poslouchat“, „dělají si z nás srandu“, „je to hřiště pro neumětely…“ Jedním z mála osobností jazzového mainstreamu, jenž se postavil na stranu free jazzových rebelantů, byl Karel Růžička: „Samozřejmě každá generace si přinese svoje. Pokud je to ale postaveno na nějakém zdravém základě, je to v pořádku. Žádná hudba není špatná ze své podstaty, může být pouze v rámci své kategorie špatně zahraná.“ (str.41) Při tehdy povinných kvalifikačních přehrávkách (aby mohla kapela veřejně vystupovat) se mnohdy stávalo, že již kapela několik minut hrála a komise je poté vyzvala, aby tedy již konečně začala hrát…V roce 1973 počal s triem hrát (nejprve jako host, posléze jako stálý člen) multiinstrumentalista Josef Bláha, profesí archeolog. V centru Olomouce, kde měl být postaven obchodní dům Prior, Bláha se svým týmem učinil významné objevy (např. románskou rotundu). Jeho snaha pozdržet výstavbu, než bude lokalita řádně prozkoumána a nálezy zajištěny, ho nakonec připravily o zaměstnání. I takovéto existenciální problémy tehdy doprovázely život amatérských muzikantů. Jenže právě to paradoxně přivedlo tohoto vynikajícího muzikanta do náruče free jazzu a začala nejúspěšnější éra FJT. Náročné pražské publikum pak převálcovali při svém vystoupení na třetích Pražských jazzových dnech v roce 1975.
Osmdesátá léta – „Opět festivaly, ing.Pythagoras a tetrachord chassi“ odkazuje k významné události: v roce 1980 na koncertě v olomouckém Agitačním středisku představil tehdejší basák FJT Josef Mahdal (mimochodem absolvent ostravské konzervatoře) svůj elektrický kontrabas vlastní výroby, který pojmenoval tetrachord chassi (na podobný hrál svého času Eberhard Weber). Také používal elektrickou bezpražcovou baskytaru, tehdy v našem jazzu téměř nepoužívanou. A chystala se další událost! Na jubilejních desátých Pražských jazzových dnech (jak známo, organizovala je Jazzová sekce, na kterou se již chystala oprátka) měl Free Jazz Trio vystoupit na koncertě s představiteli Rocku v opozici, francouzskými ZNR a anglickými This Heat. Jenže tato konfrontace se bohužel neuskutečnila – pouhý měsíc před zahájením komunistická moc festival zakázala. Tato a další nepříznivosti vedly vůdčí osobnost FJT Opravila v roce 1988 k odchodu do ústraní a kapela se odmítla zúčastnit dalších přehrávek, čímž se de facto zařadila do hudebního undergroundu (kde ostatně po většinu času prakticky byla). V knize pak čteme zajímavou poznámku (str.89): „Mezi Opravilovými notovými materiály nacházíme skladby detailně rozepsané pro všechny nástroje. Originální notové záznamy byly v sedmdesátých a osmdesátých letech pro muzikanty zbožím zcela nedostupným. Opravil proto veškerou hudbu přepisoval do not z poslechu, přičemž si pomáhal hrou na klavír.“ Nutno však poznamenat, že převzaté skladby Colemanovy, Surmanovy, Taylorovy, Mangelsdorffovy sloužily pro Free Jazz Trio pouze jako rámec, kostra, inspirace pro vlastní kolektivní improvizace bez hranic a omezení. Josef Bláha se k odchodu Opravila v jednom z pozdějších rozhovorů vyjádřil takto: „Již celá léta jej trápily tvůrčí krize a deprese, mimo jiné i z důvodu nedostatečného uplatnění Free Jazz Tria. V té době jsme hráli ponejvíce na undergroundových akcích a jemu tolik chyběla konfrontace s čistě jazzovou scénou. Šlo u něho přímo o pocity zmaru, jak se mi často svěřoval…“ (str.117)
Free Jazz Trio po roce 1989 pokračuje v činnosti nadále. Zaplaťbůh. Devadesátá léta byla poměrně skromná, dvakrát vystoupili na festivalu Alternativa (1995,1997), organizovaném sdružením Unijazz. Zdravotní potíže setrvalých členů způsobily i jisté pauzy, třeba na rok (1998-99). V roce 2008 se ke kapele přídal barytosaxofonista Petr Löffler a dalo by se říci, že se do Free Jazz Tria vrátil opravilovsky tvůrčí duch.
Kniha pak doslova vrcholí „Analyticko-estetickým komentářem (nejenom) k studijní partituře skladby Již“ – včetně formální struktury a dynamického průběhu. A samozřejmě samotné partitury. Autoři knihy konstatují: „Z hlediska hudebního, respektive jazzového přemýšlení zasluhuje největší pozornost hra Milana Opravila, který nejenom že často vede spoluhráče, ale jak je evidentní z notového zápisu, vyhýbá se prvkům náhody a ví, po čem jde.“ (str.148)
V přílohách nalezneme Katalog vystoupení Free Jazz Tria (včetně obsazení a bibliografie, která se k tomu kterému vystoupení váže). A především DVD s audiovizuálním záznamem trojlístku skladeb: „Conquistador“ (Cecil Taylor) z roku 1982 (stopáž 17:24), autorské „Již“ – 1988 (13:57) a „Nebezpečný kříženec“ – 2004 (7:34), dále videozáznamem koncertu FJT v olomoucké Ponorce dne 16.května 2013 (67 minut) a konečně videoklipem (3.46), který tvoří montáž skladeb „Song Of Space“ (Jan Garbarek) a „Two For Two“ (John McLaughlin) plus fotografie a videosekvence z dochovaných němých filmů z historie FJT.
Mimořádný muzikologický počin!