Kterak Ivan Acher rozhazoval po Zemi kosti nové hudby...

Kterak Ivan Acher rozhazoval po Zemi kosti nové hudby…

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.9

České soudobé umění se v loňském roce může pochlubit úspěchem, jakým se dosud žádný náš tvůrce nemohl dosud chlubit. Přesto se o tom v celonárodním měřítku téměř nemluvilo a nepsalo. Taneční představení „La Loba“ souboru Lenka Vagnerová & Company (kromě toho, že sólistka Andrea Opavská se díky titulní roli stala českou Tanečnicí roku 2014) získalo cenu Herald Angel na festivalu Fringe v Edinburghu a dokonce bylo nominováno na nejvyšší ocenění, Total Theatre Award! Hudbu k tomuto představení napsal IVAN ACHER a společně se scénickou hudbou k jinému, staršímu tanečnímu představení (jež bylo mimochodem zvoleno českou Taneční inscenací roku 2013) „Jezdci/Riders“, vyšla na CD, které si taky autor sám ve vlastní režii vydal. A podle mne aspiruje na Album roku 2014 se soudobou hudbou…

Ivan Acher se narodil v roce 1973 v Liberci. Vystudoval textilní design na tamní Technické univerzitě. Je skladatelem a instrumentalistou – samoukem, a takto nezatížen směle kombinuje elektronickou a soudobou vážnou hudbu s jazzem a rockem. Je také profesionálním tesařem, lesním a výškovým dělníkem (je držitelem Cechovního certifikátu na 14 druhů střešních krytin!) a žije se svou ženou (písničkářkou s akordeonem Janou Vébrovou) a dětmi ve mlýně v Hrádku nad Nisou. Má také nesporný smysl pro humor, když založil WCAAM – tj. Celosvětové centrum pro převzdělávání školených hudebníků opět na amatéry. Spolupracuje s Vladimírem Václavkem a Pavlem Fajtem, vystupuje s jazzovým ansámblem NUO a taktéž s Agon Orchestra Petra Kofroně. Dosud napsal hudbu pro 130 divadelních a 20 tanečních představení doma i v zahraničí, taktéž pro 15 hraných a dokumentárních filmů a 6 rozhlasových her. Točí krátké filmy, fotí a píše poezii…

coverŠestačtyřicetiminutové album „La Loba/Riders“ natočil Ivan Acher se svým elektro-akustickým instrumentářem (a je též autorem až mysteriózně zneklidňujícího obalu, velmi podařeného) ještě za výrazné pomoci Jany Vébrové (zpěv, looper), bubeníka Miloše Dvořáčka a violoncellisty Kryštofa Leciana (kolegy z Agonu). Hudba k „Riders“ je rozložena do tří skladeb. Těmi „Jezdci“ jsou míněni ptáci a také lidé. Ptáci jako symbol volného a svobodného života na naší planetě a lidé nejen jako tvůrci mýtů, v nichž jsou ptáci archetypem, ale také totálně ničivá síla. Představení pojednává o toleranci, schopnosti člověka žít s souladu s jinými živými organismy. Úvodní „Crawling Wind/Sirens“ má zpočátku až poeovskou náladu, vyloupne se akustický klavír, přidají se hutné bicí a elektrické beaty, minimalistická figura, vokál Vébrové a to vše ambientně, posléze noisově graduje. „Meatfactory/Wings“ (nejdelší kompozice alba: 11:22) na vás zaútočí industriálním, strojovým rytmem, na němž plovou elektroakustické plástve, přičemž celá materie houstne. Přidají se zvuky jako z hororu, nahánějí husí kůži, vyloupnou se smyčce (evokující filmovou hudbu k Vinnetouovi), jež zase pohladí, jenže vás opět zneklidní zkomolený lidský hlas ve výdeších, zvuk křídel a v závěru elektroakustické zvukové plazma. „Peristaltic/Bouzkachi“ pak překvapí elektronicky zašpiněnou jarmareční náladou, zpitvořeným dechem (pravděpodobně) Panovy flétny, posléze lupanci, drony a dalším zvukovým materiálem z analogových mašinek, přičemž se to v půli zlomí, vytanou orientální perkuse a jakýsi strunný nástroj v sólové, výrazně etnicky zabarvené melodii. (Bouzkachi je národní kolektivní sport třeba v Afghánistánu i jinde ve Střední Asii a Předním východě – hráči sedí na koních a místo s míčem hrají s mtrvolou kozy, telete apod.) Kompozice ústí nejprve do hlukových poryvů, v samotném finále pak do ambientního mračna.

JEZDCI/RIDERS teaser, Lenka VAGNEROVA & Company:::music Ivan ACHER

„La Loba“ je mýtická Žena, která putuje Zemí a ze své sbírky kostí skládá nové tvory a má schopnost i bytosti na svět vracet. Proto Acher použil zvuky přírodnin (kosti, dřevo, struny ze střev, zvířecí kůže), aby tak za pomoci zpěvu Vébrové obohatil svou hudbu rituálním charakterem. Čtyřdílná kompozice začíná akustickou kytarou a vokálním lamentem v jakémsi prajazyce (maně jsem si vybavil Holanovu Modlitbu kamene), a to ve skladbě s podivným názvem „Utrhkulka“. Poté tyto jemnůstky převálcují noisově elektronické drsnosti v dynamicky proměnlivé gradaci, ústící v ambientní lahodnosti a vše se vrací na počátek. Formu jedinečné písně má následující „Tribo“ s pohjonenovsky hutným akordeonovým zvukem, rockovými bicími a emocemi syceným zpěvem Jany Vébrové, z něhož až mrazí. „Bones“ má také rockovou strukturu, prudký tok je navíc zahuštěn ligetiovsky mužským multivokálem s hrůzostrašnými konotacemi. Album vrcholí šamanským popěvkem Vébrové nad industriálním rytmem v „Burrow“, kdy se nakonec ženský hlas osamostatní… Jak příznačné!