Svěží album brazilsko-francouzského střihu
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.2Průměrné skóre

Již sedmým autorským albem se přihlásil brazilský písničkář MÁRCIO FARACO – jeho nejnovější počin se jmenuje „CAJUEIRO“ a vyšel na renomovaném francouzském labelu Harmonia Mundi (v sekci World Village).

Tento zpěvák, kytarista a skladatel se narodil v malém městečku Alegrete na jihu Brazílie. Od malička byl obklopen pestrou škálou tradiční brazilské hudby, takže si osvojil veškeré její formy, včetně samby, bossa novy a choro. V 16 přesídlil do metropole Brasilia, kde se záhy začal živit hudbou. Poté působil na scéně v Rio de Janeiro, ale zde se mu prosadit nepodařilo. Zato tady potkal jednu francouzskou dívku, oženil se a nakonec v roce 1991 s ní odešel do její vlasti, na jih Francie. A jeho hudbě to prospělo – písničky zlyričtěly nejen vlivem portugalského stylu fado, ale též inspiracemi ve francouzském šansonu a dokonce gypsy-swingu.

coverOdpovídá tomu ve zvýšené míře právě jeho nové album „Cajueiro“. Na něm ho doprovází ještě Lionel Suarez (akordeon, bandoneon), Laurent Verenrey a Gerson Saeki (basová kytara, kontrabas), Philippe Baden Powell (piano), Nicholas Montazaud (perkuse, vibrafon), Zé Luis Nascimento a Julio Gonçalves (perkuse).

Plně autorské album obsahuje 11 písniček. Po úvodní bossa nově, titulní „Cajueiro“ se vzdušným vokálem a vibrafonovým sólem, následuje příklad francouzské inspirace – gypsy-swing s výrazným akordeonem sytí píseň „Paris“, kde Faraco zpívá dokonce francouzsky. Étericky jímavým zpěvem se pak zaskví v nádherném písničkovém pohlazení „Neguinha“, připomínající lyriku bří.Ebenů. Ve stylu živoucí samby s najazzlým pianem se odvíjí „Perdão“. Mezi šansonem a fado se rozplývá vrcholná píseň alba „Quo Vadis“ s nádherným sólem akordeonu. Šansonově folkový háv sluší písni „Catalpa“, duetu s hostující zpěvačkou jménem Siân Pottok s indicko-africko-slovenskou krví. Naopak rockovým šansonem je zhutnělá píseň „Mundo Lelê“. Excelentní sólo kontrabasu zdobí následující bossa novu „Outro Tempo“, ve stylu Brela zazpívá Faraco svižný šanson „Fortuna“. V každé písničce se prostě děje něco jedinečného, inspirativního, což nebývá u tohoto druhu populární hudby zrovna obvyklé. Dokonce nechybí ani názvuky country – „São Sebastião“! A pak jedno obrovské překvapení, jež však (nevím proč) není v bookletu zmíněno – nafolkovělá píseň „Um Dia Estranho“ (čili Divný den) je až příliš podobna (řečeno značně eufemisticky) hitu „A Strange Day“ (čili Divný den) kapely The Cure…(???)

Prostě svěží latino album.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..