Svěží album brazilsko-francouzského střihu

Již sedmým autorským albem se přihlásil brazilský písničkář MÁRCIO FARACO – jeho nejnovější počin se jmenuje „CAJUEIRO“ a vyšel na renomovaném francouzském labelu Harmonia Mundi (v sekci World Village).

Tento zpěvák, kytarista a skladatel se narodil v malém městečku Alegrete na jihu Brazílie. Od malička byl obklopen pestrou škálou tradiční brazilské hudby, takže si osvojil veškeré její formy, včetně samby, bossa novy a choro. V 16 přesídlil do metropole Brasilia, kde se záhy začal živit hudbou. Poté působil na scéně v Rio de Janeiro, ale zde se mu prosadit nepodařilo. Zato tady potkal jednu francouzskou dívku, oženil se a nakonec v roce 1991 s ní odešel do její vlasti, na jih Francie. A jeho hudbě to prospělo – písničky zlyričtěly nejen vlivem portugalského stylu fado, ale též inspiracemi ve francouzském šansonu a dokonce gypsy-swingu.

Odpovídá tomu ve zvýšené míře právě jeho nové album „Cajueiro“. Na něm ho doprovází ještě Lionel Suarez (akordeon, bandoneon), Laurent Verenrey a Gerson Saeki (basová kytara, kontrabas), Philippe Baden Powell (piano), Nicholas Montazaud (perkuse, vibrafon), Zé Luis Nascimento a Julio Gonçalves (perkuse).

Plně autorské album obsahuje 11 písniček. Po úvodní bossa nově, titulní „Cajueiro“ se vzdušným vokálem a vibrafonovým sólem, následuje příklad francouzské inspirace – gypsy-swing s výrazným akordeonem sytí píseň „Paris“, kde Faraco zpívá dokonce francouzsky. Étericky jímavým zpěvem se pak zaskví v nádherném písničkovém pohlazení „Neguinha“, připomínající lyriku bří.Ebenů. Ve stylu živoucí samby s najazzlým pianem se odvíjí „Perdão“. Mezi šansonem a fado se rozplývá vrcholná píseň alba „Quo Vadis“ s nádherným sólem akordeonu. Šansonově folkový háv sluší písni „Catalpa“, duetu s hostující zpěvačkou jménem Siân Pottok s indicko-africko-slovenskou krví. Naopak rockovým šansonem je zhutnělá píseň „Mundo Lelê“. Excelentní sólo kontrabasu zdobí následující bossa novu „Outro Tempo“, ve stylu Brela zazpívá Faraco svižný šanson „Fortuna“. V každé písničce se prostě děje něco jedinečného, inspirativního, což nebývá u tohoto druhu populární hudby zrovna obvyklé. Dokonce nechybí ani názvuky country – „São Sebastião“! A pak jedno obrovské překvapení, jež však (nevím proč) není v bookletu zmíněno – nafolkovělá píseň „Um Dia Estranho“ (čili Divný den) je až příliš podobna (řečeno značně eufemisticky) hitu „A Strange Day“ (čili Divný den) kapely The Cure…(???)

Prostě svěží latino album.