Klavírní hudba Severu v podání německé princezny
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.6Průměrné skóre

S pozoruhodným albem, v pořadí druhém na německém labelu Gutingi (ten se specializuje na sólovou klavírní tvorbu a je součástí velkého vydavatelství vážné hudby Charisma Musikproduktion), přišla „Německá princezna klavíru“ (jak je nazývána) LYDIA MARIA BADER. Pod názvem „MUSIC OF THE NORTH“ představuje tentokrát klavírní kompozice severských autorů 19.- 21.století.

Lydia Maria Bader (nar.1981) začala hrát na klavír pod dohledem svého otce-hudebníka již ve 4 letech. V šesti už vyhrála první cenu v soutěži mladých hráčů a od té doby pak ještě třináctkrát! V 15 byla přijata na mnichovskou Akademii múzických umění. Studovala také v Paříži. V létě 2009 absolvovala první koncertní turné po Číně a zcela ohromila tamní posluchače a tisk o ní psal v těch nejjasnějších superlativech. Od té doby tam zajíždí koncertovat pravidelně, je považována za nejlepší (nejen německou) klasickou klavíristku současnosti. Triumfální ovace sklidila také v klavírní velmoci Rusku. Nejčastějšími výrazy v souvislosti s jejím interpretačním uměním jsou vášeň, temperament, intimita, hloubka, senzitivita, magický zvuk…A toto vše na novém albu naplňuje mírou vrchovatou!

uVíce než dvaašedesátiminutovou klavírní kolekci otevírá rané dílo dánského národního klasika Carla Nielsena „5 Klavierstücke op.3“ (1890). První kus „Im Volkston“ je jímavý, nostalgický, zpěvně klenutý, „Humoreske“ je radostný, „Arabeske“ dramaticky vystavěn a dýchá tajemností, „Mignon“ je emotivně hymnická miniatura s dramaticky vypjatou codou a „Elfentanz“ je dynamicky bohatý a chytlavě taneční. Titul tří lyrických kusů pro klavír „Killikki op.41“ poslední romantik a finský tradicionalista Jean Sibelius sice v roce 1904 převzal z národního eposu „Kalevala“, ale spíše se ve své hudbě ponořil do lidského nitra na pozadí střetu starého a nového světa. V „Largamente-Allegro“ dokázala pianistka umocnit svou do nejjemnějších nuancí odstíněnou hrou vypjatě dramatickou stavbu, tóny se z hlubin rozlévají až do výšin a naopak. „Andantino“ je lidově zpěvné, i když poněkud smutné – tady Baderová dosahuje pozoruhodného kontrastu světla a tmy, přičemž každý její úhoz vykouzlí zvukový démant. „Commodo“ je naopak tanečně rozverné, zakončující trilogii přece jen optimisticky. Současný estonský skladatel Erkki-Sven Tüür napsal svou třívětou „Klaviersonate“ v roce 1985 a úžasným způsobem doplňuje předešlou Sibeliovu skladbu. Pracuje také s kontrastem temna a světla, je však sycena dynamizujícím minimalismem, z něhož tóny posléze střídavě zurčí, vzlétají, vybuchují a tetelí se. „Presto“ je dramatičtější, kontrastnější, „Lento“ je vystavěno jednoduše, o to však s větší hloubkou a sugestivitou – hluboce znějící úhozy mají jakousi ozvěnu, zprvu nesmělou, pak již v podstatě dominantní. „Allegro con moto“ nakonec celou sonátu také zalije jasem, i když dramatická nálada a eruptivnost zůstávají. Tüürův soukmenovec, avšak o generaci starší Arvo Pärt je zastoupen meditativně laděnými, lyrickými poctami ženskému fenoménu – „Variationen zur Gesundung von Arinuschka“ (1977) a „Für Alina“ (1976). Čtyřvětá „Klaviersonate e-moll op.7“, již zkomponoval v roce 1865 teprve 22-ti letý Edvard Grieg, album poněkud odlehčuje, a to romanticky zdramatizovanou lidovou melodikou. Codou budiž skladba soudobého lotyšského skladatele především duchovní hudby – „Etude“, kterou napsal u nás prakticky zcela neznámý Rihards Dubra (roč.1964). Něco málo přes 4 minuty třaskavé směsi minimalismu a postromantické dramatičnosti a pestrosti…

Nádherné album, které si vychutnají nejen příznivci vážné hudby, ale také třeba Keitha Jarretta či Billa Evanse.

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..