Uplynuly dva roky a po debutovém albu „Lonely“ (recenze zde) přichází ANDY BELEJ s druhým albem, natočeným navíc v česko-slovenských studiích ojedinělým způsobem, totiž na jeden zátah a zároveň na první pokus! Dostalo titul „DREAMS AND IDEAS“ a vyšlo opět na labelu Hevhetia. Album o délce 38:50 natočil tento prešovský jazzový zpěvák s FRIENDS, pod kterými se skrývají pianista Daniel Špiner (hrající jinak v Bandu Andreje Šebana a se zpěvačkou Katarínou Koščovou), kontrabasista Rasťo Uhrik, bubeník Dano Šoltis (tedy osvědčená jazzová rytmika), ve dvou skladbách pak bicí posiluje Jan Chalupa (z kapely Bran) a s perkusemi Fero Beneš, nepřesléchnutelný je znamenitý (pro mne vskutku objev!) trumpetista Pavol Jeňo a osvěžující smyčcový kvartet s houslistkou Zuzanou Oráčovou, jež také zpívá doprovodné vokály.
Druhé album přináší autorsky výhradně Belejovy písničky, a to značně pod vlivem popu. Chtělo by se dodat bohužel, ale já tak neučiním, neboť na výborném výkonu zpěváka to nic nemění – a navíc instrumentální výkony jsou tady místy opravdu excelentní! Týká se to především hutné rytmiky a sól pianisty a trumpetisty. Samozřejmě některé tracky jsou výrazně hitové, akceptovatelné širokými masami posluchačstva, ale to není na závadu. Kdyby takové písničky, jako třeba „My Child“, „I Still Believe“ a její italská verze „Resta qui“ skoro ve stylu San Remo (bonusový, osmý track), zněly z komerčních rádií, bylo by na světě líp.
Výraznou jazzovou instrumentací je ozdoben hned úvodní song „Who am I“ s intenzivní rytmikou, zhutnělou navíc perkusemi, a parádními sóly Špinera a Jeňa. Stejně tak předposlední, titulní kus „Dreams And Ideas“, více písničkářský než pouze popový, ale každopádně neotřele zaranžovaný, skrývá výbornou práci bubeníka a nejlepší klavírní sólo alba. Vrcholy alba ale bezesporu tvoří balady. V nich nemá Belej na Slovensku (a možná ani v Čechách, Dan Bárta promine) podle mého názoru konkurenci! Bez rytmiky, ale se smyčcovým kvartem navrch se skví především „And Now These Tree Remain“ a „Love Is The Answer“ – Belej dokázal neuklouznout po rozlitém sirupu a zůstal sice jímavě cituplný, ale civilně (respektive jazzově) chlapský. Smyčcový kvartet, ale tentokrát již poněkud drásán rytmikou, dodává více než šestiminutové baladě „The Seasons/Prague Song“ onu tíživou, melancholickou, pozdně podzimní náladu, o níž je v textu řeč. Navíc zde dochází ke skutečně sugestivní gradaci…
Vydařené album, které potvrzuje naplno Belejovy pěvecké kvality a hudební vkus.
