Pro britskou kapelu LED BIB byl letošní rok neobyčejně úspěšný. Jejich šesté album (na CD)„THE PEOPLE IN YOUR NEIGHBOURHOOD“ i vinylové EP „THE GOOD EGG“, jež vyšly na americkém labelu Cuneiform Records, označil hudební tisk za jednu z největších jazzových událostí roku 2014 ve Velké Británii. V souvislosti se souborem se objevilo dokonce přízvisko „nová škola britského jazzu.“
Kvintet Led Bib byl před 11 lety založen obvzlášť talentovanými studenty Londýnské university a stal se okamžitě jazzovou senzací i mimo ostrovy. Tvoří jej bubeník a autor většiny repertoáru Mark Holub, baskytarista Liran Donin, hráč na klávesové nástroje Toby McLaren a dvojice altsaxofonistů Pete Grogan a Chris Williams. Už za jejich první desku „Arboretum“, kde vedle Holubových kompozic zněly adaptace skladeb solitéra z počátku 20.století Erika Satieho, získala skupina v roce 2005 cenu Peter Whittingham Jazz Award, udělovanou každoročně nejlepším britským jazzovým souborům do 26 let. V roce 2008 se jich ujal renomovaný label Cuneiform Records, pro které je „The People In Your Neighbourhood“ již třetím titulem. Led Bib jej natočili v režii zvukového inženýra Richarda Woodcrafta (mimochodem ověnčeného Grammy za engineering alba kapely Radiohead – „In Rainbows“ z roku 2007).
CD obsahuje 11 skladeb, z nichž 6 je Holubových, dvakrát přispěli Williams s Doninem a jednou Grogan. Jejich specifický zvuk je určován především dvojicí altsaxofonů, z nichž jeden hraje více přímočařeji a druhý rozvolněněji, takže ve spojení s hutnou a syrovou, ale nikoli příliš komplikovanou rytmikou a klávesovými nástroji, zhusta znějícími jako nabustrovaná kytara, tak hudba Led Bib představuje originální fúzi colemanovského free-
jazzu a zappovsky laděného progresivního rocku. Dalším výrazným rysem je bezesporu neutuchající práce s dynamikou, výrazovými a rytmickými změnami a především ve schopnosti skladbu až drtivě vygradovat. A také ač nepřetržitě chrlené, ale nevyčerpatelné drobné finesy, které sice rozbíjejí čitelnost struktury, ale nikdy ji nenaruší natolik, aby se jim rozdrolila a zřítila. Naprosto jasně je to slyšet hned v úvodní „New Teles“. V následující „Giant Bean“ se ke zprvu těžkotonážnímu vlnobití a posléze free-jazzovému klání saxů a klávesovým a rytmickým riffům přidají space zvuky a ruchy a´la Sun Ra. V „This Roofus“ přijdou ke slovu rockově řezané varhany, skladba „Plastic Lighthouse“ je stavěna na rockově pojatém, až vlezle chytlavém reggae motivu, k art-rockovým vírům mají zase blízko „“Tastes So Central“ a „At the Ant Farm“, bezmála punkovou energií je sycena „Curly Kale“ a najdeme tady i countryovou melodii, a to v „Imperial Green“. Zvláštní kapitolou jsou balady, ve kterých je veškerý um pětice muzikantů umocněn a znásoben. Stejně tak pestrá barevnost a výrazovost, emoce, jímavost – o tom jsou „Angry Waters (Lost To Sea)“, skandinávsky zasmušilá i horká „Recycling Saga“ a především finálový track „Orphan Elephants“ (zároveň nejdelší z celého alba – 8:56). Ten zdobí ostinátní riff obou altek, až tragicky smutný podtón, smuteční marš akustického piana a bubnu, ztišení a vypjatá gradace v závěru.
Po tomto albu následovalo v závěsu EP „The Good Egg“ ve formě vinylové desky, obsahující živý, koncertní záznam čtyř skladeb. Tři z nich pocházejí z předchozího studiového alba a tady mají rozměrnější a vesměs odvazovější podobu – „Giant Bean“ je free-jazzově vyhrocenější a zappovsky zakuklenější, „Recycling Saga“ ozvlášťňuje piano, evokující zvuk lidového strunného nástroje kantele (a vůbec je ta kompozice ještě rafinovaněji propracována), a v „Imperial Green“ zazní hvězdné sólo elektrického piana (až skoro z říše snů), aby pak pětice avantgardně uchopený hudební tok vygradovala až téměř (sebe)vražedně! EP doplňuje devět a půl minutová free-jazzová balada „Shapes And Sizes“, mistrně vystavěná na podkladu z pochodového rytmu (basa s klávesami dokonce napodobují tubu) a hororově elektronických ruchů, postupně zahušťovaná také varhanami. A když k tomu přičteme i nápaditě pestrý obal, máme před sebou malý umělecký artefakt…
