S Janou na cestě ke kořenům hudby a lidské duše
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.5Průměrné skóre

Již několik let spolupracují na soudtracích k dokumentárním filmům svých přátel a každý z nich je renesanční uměleckou osobností – zpěvačka a houslistka Jana Surovičová, košický hudební experimentátor Samuel Hvozdík (známý také pod pseudonymem Zelf Bloemen) a fotograf i muzikant Jaroslav Kocián. V roce 2011 se setkali díky pozoruhodnému dokumentárnímu filmu „Zelená poušť“ (Michal Gálik) o problematice kácení deštných pralesů (Borneo). V loňském roce pak vznikl film „Muž, který sází stromy“, jenž vypráví příběh jednoho domorodého kmene v Kamerunu, který ochraňuje a obnovuje mlžné pralesy, aby zachránili nejen sebe, ale také orangutany, k nimž jsou pojeni mytologií. Hudba k těmto filmům se stala základem pro natočení alba „CESTA/JOURNEY“, pod kterým je podepsána JANA. Myšleno samozřejmě JANA SUROVIČOVÁ. Album vydal label Hevhetia.

Jana_Cesta_CD_nosicTitul „Cesta“ skrývá nejen původní, filmový zdroj, ale také hudební proces návratu k vlastním kořenům, od jakési „prahudby“, globální hudby z kolébky lidstva, ke slovenské lidové písni. Album o stopáži 51 minut lze pak charakterizovat jednoduše jako ethno-ambient. Sice ona elektronická složka nefiguruje jako stěžejní, ale přesto obsah vyznívá v tomto duchu. Z deseti tracků jsou nepůvodní pouze dva, jež spojuje autentická slovenská lidová píseň „Javora nerúbaj“ – a zároveň jde o jediný typicky písňový útvar. V prvním provedení zpívá Jana a´capella, přičemž dokáže opravdu prodat svůj baladicky hutný hlas bez stopy hysterie, druhá verze je za hudebního přispění Hvozdíka, jenž pracuje s využitím dronů a metalofonu, přičemž zpěv a hudba jdou proti sobě. Náznaky písně se objevují ještě v závěrečné skladbě „(Ne)konečná“, kde se v průběhu bezmála 9 a půl minuty odkrývají čím dál více milostné verše. Pominu popově obalenou píseň „Padať do rána“, která má sice hitové ambice, ale je příliš vypočítaná na efekt a vymyká se tak duchu celé desky. A ta je jednoznačně meditativní, mnohdy až mysteriózní, ambientně plynoucí, sice křehká, ale citově vroucí. Mysteriózní náladou překypuje jednoznačně „Volba“ se šamansky zabarveným vokálem, Janina sólovka „Rosa“ (pouze zvuk metalofonu) a „Letí žena nocou“, zahuštěná drony didgeridoo. Minimalismem, elektronickým ambientem i noise je sycena skladba „Requiem For Nature“, umný polyfonický zpěv se vznáší nad srdečními beaty v kompozici „Rozsudok – zima, život.“ Stěžejním kusem celého alba je ale hned úvodní a titulní (a nejdelší) majstrštyk „Cesta“ (12:02). Tady Jana exceluje nejen jako zpěvačka, ale také jako houslistka, avšak nekopírující Bittovou – její vokál evokuje místy až gregoriánský chorál, housle vytvářejí meditativní, téměř ambientní náladu (podobně, jako to dokázal na svých nejpůsobivějších nahrávkách Blaine L.Reininger z legendárních Tuxedomoon).

Takových alb v srdci Evropy příliš nevychází. Ale pokud nechcete být jen cool a rozjuchaní od ucha k uchu a pocítíte touhu po zklidnění a usebrání, vydejte se s Janou na cestu!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..