Jazz Goes To Town – den pátý: Výjimečný zážitek!

V pátý den (17.10.) se festival JAZZ GOES TO TOWN v Hradci Králové přemístil do Kongresového centra Aldis, kde v Malém sále (ale přesto velkém a zaplněném) vystoupil nejdříve KAREL RŮŽIČKA ORGAN TRIO s hostujícím JIŘÍM STIVÍNEM. Pro lídra, legendu moderního jazzu minimálně evropského formátu, to představovalo vzácnou příležitost zahrát si na nefalšované Hammondovy varhany B-3. A Růžička si to také náležitě užíval. Za hammondky zasedl natěšen už brzy odpoledne, a tak byl na samotný koncert nažhavený podobně, jako býval svého času Jimmy Smith. Nejdříve v triu, to jest s vynikající rytmikou, tvořenou Petrem Dvorským s kontrabasem a Otto Hejnicem za bicími, zazněl standard Cole Portera „Love For Sale“. Od prvních taktů bylo jasné, že nás čeká jízda do jazzového ráje – trio swingovalo a bopovalo jako o život, nebyly mu cizí ani pořádně moderní groovy. A pak už se přidal Stivín, kterému to stále hraje par excellence! Opět střídal alt a soprán saxofon, různé zobcové flétny, příčnou flétnu, klarinet i pastýřskou píšťalu. Úžasným způsobem kvartet uchopil kompozici bytostného lyrika Billa Evanse „Interplay“, ve které souzvuk varhan a klarinetu vytvářel ty nejlahodnější barvy a v sólech zároveň bluesový feeling. Nechyběl ani odvazový Adderleyův „Work Song“ s gospelovým intermezzem varhan a altky a odvazovka Horace Silvera „The Preacher“. V baladě „Lover Man“, interpretované v bluesové náladě (a s nepřekonatelně stivínovskou flétnou), jako by ožila Billie Holiday, stejně tak v emotivně opravdovém uchopení už tolikrát profláknuté „Summertime“. Růžička se představil i jako autor – v „Poněkud tango“ jeho varhany doprovází Hejnic s tympánovými paličkami a Dvorský vykouzlí své nejlepší sólo, ale co mne zvedlo ze sedadla, byla skladba „O ztracené ovci“. Tady jsem měl pocit, že za hammondkami slyším Keitha Emersona, Stivínova sopránka nerozbředla ani v jediném tónu do garbarovské přívětivosti, takže od jazz-rockového fusion se protagonisté odpíchli až k psychedelickým, acidovým barvám! V bouřlivě vyvolaném přídavku pak zahráli lidovku „Umrel..“, již dedikovali Pavlu Landovskému. Dozajista by se Laňďákovi jejich hudební nářez líbil!

Po nich se pak představil EURORADIO JAZZ ORCHESTRA. Tento unikátní bigband, složený z mladých hráčů ze členských zemí Evropské vysílací unie (EBU), je letos pod záštitou Českého rozhlasu, takže vystoupil pod emotivní taktovkou našeho Jana Jiruchy. Kromě dalších tří českých zástupců (basista Zvonimír Šesták, trumpetistka Štěpánka Balcarová a trombonista Štěpán Janoušek) jsou v orchestru vyslanci ze Slovinska (3), Maďarska (2), Chorvatska (2), Rakouska (2) a po 1 zástupci z Finska, Dánska, Nizozemí, Německa, Rumunska, Řecka, Norska, Francie, Anglie a Švédska. Tolikrát znásobené mladistvé nadšení a hudební vášeň bylo rozkoší poslouchat! Hned úvodní čtyřdílná Jiruchova svita „Charles Mingus“ zvedala ze sedadel. Každá část byla korunována výrazným sólovým partem: altsaxofonové (Jasper van Damme), jež skutečně evokovalo Erica Dolphyho, chorus trubky (Laura Jurd) vygradoval baladickou druhou část, z nabluesovělých ellingtonovských barev se vyloupl trombón s dusítkem (Andreas Rotevatn) a v závěrečné samozřejmě nesmělo chybět kontrabasové sólo. Představila se také výrazná rumunská zpěvačka Elena Mindru, jejíž vokál sytil jinak velmi rozvolněnou kompozici „František Vláčil“, která se spíše blížila soudobé vážné hudbě. Další (taktéž čtyřdílnou) svitu „Jan Zrzavý“ napsala Štěpánka Balcarová, jež se samozřejmě blýskla také trumpetovým sólem. Nádherným sólem přispěl také trombonista Štěpán Janoušek a pianista Gregor Ftičar. Orchestr též vystřihl strhující rumunský bebop s bravurním scatem Mindru a v závěru bigbandovou jízdu s ozvěnami Sun Ra a se skvělými sóly tenorsaxofonu (Danh Thai) a sopránky (Ville Vannemaa). Bigbandové vystoupení se tak změnilo ve výjimečný zážitek!

Ostatně, celý večer byl opravdu až neskutečný… Díky!

 

Autor fotoreportu: Jindřich Oplt