Jak je již patrné z trefného názvu, jednalo se opravdu o Orchestr jako Brno. I to druhé slovo Ukulele se mi již navždy usadilo v paměti. Ne, že bych netušil co to ukulele je, ale při rozeznění všech těch hawaiských nástrojů jsem najednou pochopil celou filozofii a kouzlo toho, co mě i nadupanou Starou Pekárnu čeká. Moje první obavy byly na místě, jelikož přívrženců a fanoušků onoho tělesa bylo na pohled více než dost. S předchozích návštěv této krásné a na pohled velmi útulné „Pekárny“ jsem nevěřil, kolik lidí je schopná pojmout a jak dlouho může trvat, než přítomní lidé rozcupují poněkud menší prostor na cucky. Nicméně lidé se uspořádali a na řadě byla poněkud důležitější věc a to poskládaní samotného orchestru na jeviště či podium. Záleží jak jste na ono představení pohlíželi a proto jsem do nadpisu uvedl onu statiku. Moje obavy ulehly do pozadí s příchodem Pánů muzikantů a to doslova Pánů. Nejen, že se naskládali jako přesně rozvržená skládačka, ale věřte nebo ne, ještě než začli hrát už jsem věděl, že tohle bude pecka!!!
Nebudu zde marnit řádky vyjmenováváním jednotlivých muzikantů, jelikož by to s prominutím mé upřímnosti trvalo věčnost a ještě bych se cítil nepatřičně kdyby byl někdo z nich opomenut. Důležitější je, že bylo k vidu a slechu pestré složení různých ukulele a to tenorové, barytonové, sopránové a koncertní. Aby těch škatulek nebylo pomálu některé z nich byly i solové s doprovodem basy, foukací harmoniky a cajunu (záhadná dřevěná skříňka sloužící jako bicí). Na to, že kapela vznikla na přelomu roku 2010/2011 má za sebou slušnou sbírku různorodých vystoupení a to nejen v klubech, ale i komornější záležitosti jako divadlo Husa na Provázku. Koncert mohl začít a hned od začátku praskala pod skotačením nadšených lidí stará Pekárna ve švech. Precizní souhra hawaiských nástrojů rozpoutala euforickou bouři.V kombinaci se světoznámými fláky a pohledem na muzikanty, kteří žijou a dýchají hudbou nešlo poručit tělu. Siluety ženských těl se vlnily na parketu a všichni se ošívali v rytmu omamných strunných nástrojů. Zazněly hity jako Should i stay or should i go od Clash nebo Passanger od Iggyho Popa či legendární pecka z Rockyho Eye of the Tiger a mnoho dalších klenotů hudební historie. Repertoár byl důmyslně sestaven pro každou věkovou kategorii a jestli můžu mít osobní sympatie mě nejvíce potěšil Psycho Killer od Talking Heads to jsem ječel jako malá školačka při první jedničce. Okouzlující sestava přesně věděla jak odzbrojit veškeré zábrany všech dotyčných a téměř hned se sál proměnil v taneční řež. Neskutečné bylo pozorovat jak se muzikanti baví hudbou a jak dokonale jsou sehraní. Každý měl svoji neodmyslitelnou roli v rozjetém vlaku radosti ze života a z hudby jako takové. Došlo i na harmonikový duel, což mě rovněž navnadilo se veselit a popíjet skvělou tankovou Plzeň s úsměvem na tváři.
Až dokonce tento nával radosti nepolevil a tělo jako zázrakem nepocítilo únavu. Můj úžas získlali všichni tito Pánové a to také z toho důvodu, že všechny ty hity člověk zná nazpamět, ale pokud je dostane naservírované v jiném kabátku a v takovém podání je to hned něco nového a svěžího. Další den jsem jednu z hraných písní zaslech v rádiu, ale po zážitku z Ukulele Orchestra jako Brno už jsem dělal, že ji neznám. Doporučuji všem dychtivcům po starých, ale přitom nových světoznámých dílech o návštěvu těchto pestře seskupených muzikantů.