Kterak mikroskopický jazz okupuje Manhattan...

Kterak mikroskopický jazz okupuje Manhattan…

zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.7

Již legendární newyorská kapela THE MICROSCOPIC SEPTET se vrací po 4 letech s dalším albem, tentokrát s plně autorským (což se nestalo od konce 80.let). Dostalo příhodný titul „MANHATTAN MOONRISE“ a vyšlo na progresivním americkém labelu Cuneiform Records.

The Microscopic Septet založili v roce 1980 australský saxofonista Phillip Johnston a Newyorčan, pianista Joel Forrester. První rok zde na altsaxofonovém postu působil dokonce John Zorn. Ansámbl se od počátku pokoušel spojit různé styly a revoluční údobí jazzu, které se vařily v newyorském kotli, s bezprostředností, tanečností a vůbec zábavnou formou. Proto je jejich vpravdě postmoderní sound sycen swingem, be-bopem i free-jazzem, přičemž čerpají z odkazu Mortona, Callowaye, Ellingtona, Basieho, Minguse, Monka, Aylera či Sun Ra. Kapela fungovala do roku 1992, poté byla její činnost obnovena v roce 2006, a to v původní sestavě: Phillip Johnston (sopránsax), Don Davis (altsax), Mike Hashim (tenorsax), Dave Sewelson (barytonsax), Joel Forrester (piano), Dave Hofstra (bass) a Richard Dworkin (bicí).

Microscopic_Septet-Manhattan_Moonrise-coverAlbum „Manhattan Moonrise“ je doslova našlapáno tuctem neobyčejných kompozic. Autorský materiál mají na svědomí oba zakladatelé – Johnston je podepsán pod čtyřmi skladbami, osm jich má na svědomí Forrester. Otvírákem je Johnstonova svižnůstka „When You Get In Over Your Head“, v níž se naprosto přirozeně snoubí swing s latinou a be-bopem, přičemž do mingusovských sazeb se zařezávají sóla tenora a altky (a ta je hodně free!). Pianista vystřihne sólo jen tak, naprosto uvolněně, zdánlivě bez vzrušení, čímž vzniká v posluchači jakési zvláštní napětí. On ten poslech je hodně velkým dobrodružstvím, někdy se na vás hrne muzika jaksi na hraně, už už čekáte, že se to zhroutí – a vida, muzikanti se naopak odpíchnou k něčemu velkému, jedinečnému! To je případ třeba titulní „Manhattan Moonrise“, kde do hravé, odlehčené tanečnosti a zvukomalebnosti jak od Gershwina či dokonce našeho Ježka vnikají sóla sopránky, basy, tenora a barytonu a orchestrální sazby evokují tu pouliční dechovku, tu Stravinského, onde Minguse. V „Obeying the Chemicals“ kapela pojí funk s boogie-woogie, v „Snapshot Of the Soul“ si podávají ruce Elligton se Sun Ra, v milostné baladě „Blue“ bouří nad ellingtovsky indigovou náladou free-jazzoví apokalyptičtí jezdci Ornette Coleman a Albert Ayler. Poněkud čitelnějším, a tudíž osvěžujícím dojmem působí na albu skladby „No Time“, inspirovaná zvukem prvního sextetu Milese Davise (motivy z „Donna Lee“), odpichová „Star Turn“ (a´la Basie, ovšem s duchem Minguse), swingová jízda „You Got That Right“ (sopránka evokuje nepostradatelný zvuk klarinetu) a hard-bopová „Let´s Coolerate One“ z repertoáru bývalé Johnstonovy australské kapely The Coolerators.

The Microscopic Septet - Let's Coolerate One

Ovšem mezi nimi vás jednoduše převálcují tři mimořádně vyšperkované pecky! „Hang It On a Line“ skrývá v chytlavém latino-jazzu nejen úchvatné barytonsaxofonové sólo, ale především Hendrixe, a to v citaci jeho „Hey, Joe“. Chytlavá „Suspended Animation“ je dedikována jménu George Griffin. Není podstatné, zda jde o známého hráče rugby (působícího v Johnstonově rodišti), či animátora a filmaře (titul by tomu napovídal), nebo černého otroka, předobraz postavy Jima z knihy Dobrodružství Huckleberryho Finna. Já se spíše přikláním k seattleské jazzové legendě, bubeníkovi, kterému táhne na osmdesátku, pobývá v Domově důchodců Rainier Valley a učí ostatní stařečky (a stařenky) hře na bicí nástroje… Album vrcholí Forresterovou kompozicí „Occupy Your Life“, zabarvenou trochu do latiny a reagující na Occupy Wall Street, protestní akci obyčejných lidí v říši finančníků. Dokonce se tu zpívá, a to o tom, že lidská síla nemusí být jen destruktivní – a na důkaz muzikanti citují onen nádherný motiv z druhé věty (Allegretto) Beethovenovy 7.symfonie. Vskutku úžasné finále znamenitého CD!