V loňském roce absolvovala osmadvacetiletá americká písničkářka (a pianistka) JULIA HOLTER obří celosvětové turné, při kterém byla České republice nejblíže v Žilině, Vídni a Katovicích, rok předtím na sebe strhla pozornost jako předskokan slavným Islanďanům Sigur Rós. Když letos konečně zavítala také k nám, a to 13.července jako jeden z tahounů Creepy Teepee, přehlídky alternativní hudby a umění v areálu bývalého pivovaru v Kutné Hoře, panovaly obavy, že její temný, intimní avantgardní pop nevyzní v takové síle, jako na albech. Chyba lávky. Uhranula i zde!

Julia Holter se narodila a žije v Los Angeles. „V Los Angeles je každý neviditelný,“ říká. „To je důvod, proč se mi tady líbí.“ Říká se jí ložnicová písničkářka, neboť písně skládá a nahrává ve vlastním studiu ve své ložnici. Takto vznikly kompletně její první dvě alba. Autorka provokativně (jak má ve zvyku) dodává: „Slyšela jsem spoustu hudby, která je líná. Vždyť víte, lidé ve svých ložnicích zpívají do mikrofonu kdejaké sračky.“ Již debut pod názvem „Tragedy“ v roce 2011 ukázal písničkářku v její nejniternější podobě, ne nepodobné třeba takové Nico, jako evokující, tajemnou, temně fascinující, inovativní a avantgardní hudebnici, aniž by ale odrazovala i běžného posluchače. Její písně, sycené zrnitými zvukovými kolážemi z hájemství opravdu tvůrčího uchopení elektroniky, umocněné jakoby vzdáleným, nezvučným hlasem, přesto niterně emotivním, svou těžkou, temnou atmosférou (mnohdy s kvasi-středověkou náladou) evokovaly produkci legendárního vydavatelství 4AD. V jejím přpadě navíc výrazně poučené o experimenty Meredith Monk a Laurie Anderson. Julia Holter se v textech nechala inspirovat antickými tragédiemi Euripida. Tuto literární inspiraci nezapře ani na dalším albu, které vyšlo následující rok – „Ekstasis“. Tady však rozšiřuje záběr o další literární inspirace – např. Virginii Woolf či velkou americkou poezii (à la Ezra Pound). Éterické vášně jejích písní, v nichž se vokál místy mění dokonce ve zvukové drony, nepostrádají ani zde onen spodní rituální proud. Naopak, tady je přítomen ještě v razantnější míře.

Ovšem její třetí album z loňského roku překonalo všechna očekávání! Pod názvem „Loud City Song“ vyšlo na progresivním londýnském labelu Domino Records a třeba specializované hudební časopisy The Wire Magazine a Sputnik Music jej zvolily Albem roku 2013. Přímou inspirací pro devět písní byla Colettův román „Gigi“, otevřený příběh francouzské kurtizány, jenž vyšel v roce 1945 a ve Spojených státech byl již roku 1951 uveden jako divadelní muzikál a o o sedm let později slavil úspěch stejnojmenný hudební film. Na albu je tento archetypální příběh ženy konfrontován s geniem loci Los Angeles, s inspirací poezií Franka O´Hary a také náladou písní Joni Mitchell. Tentokrát byl veškerý materiál natočen nikoli v kuchyni (až na některé dílčí stopy), ale v profesionálním studiu a pod dohledem ostřílených zvukařů. Z repertoáru nemohu nevypíchnout úvodní píseň „World“, pojednávající o izolaci člověka, prostou klavírní baladu „He´s Running Through My Eyes“, nadupanou „Horns Surrounding Me“ a především „Hello Stranger“ – jde o šestapůlminutovou coververzi velkého r&b hitu černé Barbary Lewis z roku 1963, z něhož Julia Holter vytvořila až hypnotickým způsobem antické drama, v němž Penelopa vítá Odyssea.

Letos v létě Domino Records vydal reedici prvního alba a také singl, na kterém jsou dvě novinky: „Don´t Make Me Over“, což je nové uchopení Bacharachova hitu pro Dionne Warwick z roku 1962, a novou, odlehčenější verzi „Hello Stranger“. Doufejme, že to znamená blýskání se na nové album!

https://soundcloud.com/dominorecordco/julia-holter-dont-make-me-over

 

 

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..