V pražském klubu Reduta proběhl dne 23.července český křest alba „Czechmate“, které vydalo na sklonku loňského roku PAVEL WLOSOK TRIO s JOELEM FRAHMEM. Jazzport toto album recenzoval nadmíru vstřícně.

CD bylo sympaticky křtěno českým pivem, nikoli šmapaňským, jak bývá zvykem. Kmotry se stali vydavatel Petr Marek (label New Port Line) a Ludvík Pečínka, divadelní autor a dramaturg. Místo Joela Frahma měl původně zahrát Karel Růžička Jr., který do Čech nyní z New Yorku přicestoval koncertovat. Nakonec se tenorsaxofonových partů ujal Ondřej Štveráček. Za bicí se místo avízovaného Mariána Ševčíka narychlo posadil Eric Vaughn, Američan, žijící ale od roku 2010 v Berlíně. Tento drobný (jak za groš kudla by řekla moje babička), ale rtuťovitý mužíček hrál s takovými veličinami jako např. James Moody, Cedar Walton, Nicolas Payton, Freddie Hubbard, Kurt Rosenwinkel! Samozřejmě za pianem Pavel Wlosok a za kontrabasem tentokrát Tomáš „Kaštan“ Baroš.

Úvodní dvě skladby mne zaskočily. Zvláště v „St.Hainesville“ jsem měl pocit, že bubeník Vaughn hraje příliš dobrodružně, neočekávaně, nepřizpůsobivě. Baroš ale hrál s obrovskou vervou a nakonec našel způsob, jak rytmiku sladit. A potom to byla opravdová jízda do jazzového nebe (nebo pekla, jak je libo)! Oba hráči napumpovali do jinak intelektuálnějších Wlosokových kompozic pořádnou dávku fyzična, živočišnosti a nepředvídatelnosti, jež z nich učinily dobrodružné výlety do jiných jazzových galaxií ve znamení bezuzdné kreativity. Wlosokovo piano toto divoké řečiště harmonicky vybarvovalo a Štveráčkův tenorsax dodával emoce v plné škále. Takhle výrazově barevně a tónově vyzrále jsem ještě Ondřeje hrát neslyšel. Tentokrát nechal ty své pověstné coltraneovské hady spát a jakoby se vyznával své milé. Jeho novomanželka také byla přítomna. Takže dodatečně gratulujeme…

A tak se odehrával souboj mezi harmonickými a rytmickými nástroji, přičemž i Baroš dokázal vymazlit z toho svého (především v sólech) hluboce melodické předivo. A poslouchalo se to náramně. A muzikanty to bavilo. Zazněla Wlosokova kompozice „Storyteller“, která bude na novém, připravovaném albu jeho tria (a navíc s věhlasným kytaristou Paulem Bollenbackem). Hard-bopově uchopili slavnou monkovku „Everything Happen To Me“, v dalším převzatém kusu, baladě „You Don´t Know, What Love Is“ zahrál Štveráček svůj nevřelejší chórus, zatímco ostatní skladbu neustále dynamizovali a gradovali. „Last Call“, která mimochodem otevírá Wlosokovo album „Jubilee Suite“, s kontrabasovým antré a odzbrojujícími erupcemi bicích tady dostala nový, téměř (božsky) animální rozměr. Stejně tak uchopení dalších autorských kompozic – „Hopeful Fool“, „Happy“ a finální „Czechmate“ – bylo dechberoucí.

Pavel Wlosok se v srpnu vydává na koncertní turné s hvězdným americkým saxofonistou Rickem Margitzou (a kvartetem Mariána Ševčíka). Bohužel nikoli po českých luzích a hájích, ale po Slovensku a Maďarsku. O to více jsem si to v Redutě vychutnal…

(autor fotoreportu: Barka Fabiánová)

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..