Slovenská jazzová zpěvačka HANKA GREGUŠOVÁ vydala nyní druhé album, tentokrát na značce Hevhetia. Jmenuje se „Essence“. Je to příznačný titul. Toto 46 minut trvající album odhaluje naplno všechny zpěvaččiny tváře. A zároveň je na něm znát, že jde o její srdeční záležitost. Některé písně jsou věnovány milovaným členům její rodiny, celé album pak památce skladatele, etnomuzikologa a pedagoga Alexandra Móžiho. Je sestaveno totiž výhradně z lidových písní z různých koutů Slovenska a potažmo moravského Slovácka, jež on sbíral.
Hanka Gregušová absolvovala v první polovině července slovensko-maďarsko-české turné s americkým saxofonistou Ericem Wyattem. Její v našich luzích a hájích vzácný, sice sametový, ale hlouběji posazený a zastřený alt činí z této Bratislavčanky jednu z nejnadějnějších jazzových zpěvaček současnosti. Deska „Essence“ byla navíc natočena v (asi nejlepším studiu v Čechách) Svárově u Lukáše Martínka. Je opatřena rozsáhlým bookletem s výborným sleeve-note z pera nestora (česko)slovenské hudební publicistiky Igora Wasserbergera, nechybí originální texty a jejich anglické překlady plus několik vysvětlivek pro potencionálního zahraničního posluchače, neznalého slovenských reálií. Tohle album by totiž mohlo být pro okolní svět velmi zajímavé. Tomu jsou nepochybně přizpůsobeny i barevné portréty zpěvačky (Karolína Ryvolová), avšak na můj vkus příliš prvoplánové. Ale to není ani tak důležité. Jde především o hudbu. A ta je znamenitá!
Strůjcem tvůrčího úspěchu je vedle zpěvačky především Ondrej Krajňák. Nejenže zde hraje na piano, ale je také spoluproducentem alba a autorem aranží. A ty jdou písním až na dřeň. Na CD najdete výkvět dalších slovenských muzikantů ze světa jazzu (basista Jozef Fečo, bubeník Marián Ševčík, perkusista Štefan Bugala, saxofonista Radovan Tariška) a také folklóru (romská cimbálovka Ivana Heráka, kde na cimbál hraje Jozef Fečo!).
Hned v úvodu zazní mistrně zvládnutá soul-jazzůvka „Slúbil sa mi milý“, v níž Gregušová zpívá ohebným hlasem v širokém výrazovém rejstříku, s výraznými soulovými erupcemi za pomoci hostující Eriky Fečové. V jiskrně latino-jazzové úpravě „Macejko, Macejko“ se střídá jazzové kvarteto s cimbálovkou, Krajňák zde vystřihne své první brilantní sólo a Tariškův altasaxofon bouří emocemi. První vrchol alba. Z jazzové palety nechybí ani swing („Červené jablčko“). Druhým vrcholem se mi jeví progresivně hard-bopové uchopení lidovky „Anička mi meno“ s eruptivním sopránsaxofonovým a kontrabasovým sólem a nervními vyhrávkami bicích a perkusí.
Folklórní tvář alba tvoří něžně melancholická, táhlá „Teče voda teče“, věnovaná matce, pouze za doprovodu cimbálu, a bujný song „Jaj he milý“, kde cimbálovka hraje jak utržená z řetězu (nepřeslechněte doprovodná ostinata, ufff!). V pomalejší cimbálovce „Zelená tráviška“, neobyčejně citlivě zazpívané, si všimněte až bartókovsky zabarvené violy (Robert Bol´di). A svižná „Taký sa mi frejar paší“ je taky folklór jak příslovečné stehno antické bohyně!
Dalším vrcholem alba budiž dvě písně, zpívané pouze za doprovodu Krajňákova piana. „Teče voda teče“ je navíc podprahově zhutněna kontrabasem, hraným smyčcem. O to více pak vynikají podmanivě perlivé klavírní tóny a šansonový projev zpěvačky. Do „Skoda ťa šuhajko“ promítla zpěvačka smutek z nedávného partnerského rozchodu a Krajňák šáhl intuitivně po té nejprostší, ale nejpůsobivější úpravě – pouze pro zpěv a piano, jejíž autorem je velký slovenský skladatel 20.století Eugen Suchoň. Oba interpreti z této lidovky pak udělali další z těch šansonových hřebů do srdce…
Album „Essence“ je korunováno drobným bonusem – ukolébavkou „Haja, že mi haja“, zpívanou a´capella velkým hlasem. Ano, Hanka Gregušová disponuje hlasem jako zvon. Doufejme, že bude slyšet do šírého daleka!