Etničtí Severočeši pozdrravili hradecký divadelňák
Jan Hocek

Etničtí Severočeši pozdrravili hradecký divadelňák

V rámci Open Air programu festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové vystoupila ve velkém stanu v Žižkových sadech dne 28.června mostecká kapela ZDARR. Je řazena do acoustic-world music, což je v jejich případě dost přízemní označení. Spíše bych v nich viděl jedny z našich nejoriginálnějších reprezentantů tzv.městského folku. A zjizvená severočeská domovina se samozřejmě na jejich syrovosti projevuje, i když ne v takové míře, jako třeba v případě punkových kapel z tohoto regionu. Městský folk Zdarru je sycen výrazně klezmerem, balkánskou i moravskou lidovkou a českou šumařinou, také jarmarečními i sociálními písněmi 19.století, stejně tak blues, dixielandem, swingem i africkými ozvěnami, to vše zahráno s punkovým tahem či šansonovou elegancí.

Zdarr vznikl před 14 lety jako trio a jeho název je složen z počátečních písmen jmen jeho členů: Zdeněk Souček (akordeon, sólový zpěv), Arnošt Anderle (akordeon, vokál) a Roman Pašek (saxofony, klarinet, vokál). Nyní do sestavy přibyl také Filip Ernst (bicí, perkuse). Nedávno vydali vlastním nákladem již čtvrté album – „AR 2 3“, jejich hradecké vystoupení však představovalo průřez celou jejich tvorbou, takže nechyběly takové fláky, jako třeba „Pouť“, „Ukrajinská copacabana“, „Malíř bez sponzora“, „Je to jen otázka peněz“ či „Romeo a Julie po dvaceti letech“. Neodmyslitelnými se staly již texty z pera spisovatele a souputnika Pavla Brycze, mnohdy až s dechberoucími obraty – jeden za všechny, a to v písni „Čtyřicet“ (myšleno věk): „…víra v revolver se ztrácí!“

Pokud se soustředíte jen na instrumentální stránku, přijdete si také na své. Anderle je nejen vynikajícím akordeonistou, ale také vystřihl parádní sólo na melodiku. Souček je jednoduše šouman, frontman, výborný zpěvák, akordeonista a dokonce i hráč na kamerunskou harfičku. Nejzdatnějším sólistou je samozřejmě Pašek, nejčastěji hrál na barytonový saxofon, také na klarinet, altsax a jednou použil i sopránku. Ernst hraje více perkusivně, takže spíše obohacuje barevnost a hustotu zvuku, než aby rytmicky tvrdil muziku. Tuto roli dokáže naplno převzít akordeon, nejčastěji zdvojený.

Velmi osvěžující hudba!