Tři generace posluchačů na Kavčím plácku v Hradci Králové, na jedné z nespočet Open Air scén 20.ročníku festivalu Divadlo evropských regionů, naslouchaly hudbě, která vracela do mládí, oživovala ztracené sny, přivolávala nové a hlavně přesvědčovala každou následující skladbou, že art-rock mrtev není! A vlastně ani nikdy nebyl. Jen dokázal do sebe vstřebat punk, grunge a živočišnost i nevykalkulovanost dravého rockového mládí… Tohle všechno vyvstalo dne 29.června, tudíž předposlední den, aby tak vyvrcholila hudební část festivalu. A postarala se o to legendární kapela BLUE EFFECT.

Osmašedesátiletý matador rockové kytary Radim Hladík průběžně obnovuje svůj Blue Effect, potažmo Modrý efekt či M.Efekt (vytrvale působila mezi lety 1968 – 1986, v tento rok zemřel bubeník Vlado Čech), a vždy se obklopí o generaci mladšími spoluhráči. Nyní je s ním v kapele sólový zpěvák a doprovodný kytarista Jan Křížek (ex- Wolk Choc Ice, Kollerband), bubeník Václav Zima (ex- Wolk Choc Ice, -123) a nejmladší člen, baskytarista Wojttech, čili Vojtěch Říha (ex- Human Cell, Mindway).

Více než půldruhou hodinu trvající koncert přinesl ty nejzásadnější pecky z historie kapely, a slyšet zpívat masově třeba „Sluneční hrob“, „Rajky“ nebo „Ej, padá padá rosenka“ byl dost emočně silný zážitek. A když zaznělo „…slepeckou holí mám spočítaný/jak dlouhý je mý bytí…“, po zádech mi běhal děda mráz, aby mne pak kapela tím samým dechem efektivně a do modra převálcovala free-noisovou kakofonií, v níž ani jeden z nich nehrál normálně. Hladík samozřejmě neopomenul (a to dvakrát během koncertu) vzít do ruky smyčec, aby opět přesvědčil, že v této neobvyklé kytarové technice patří i nadále ke světové extratřídě (společně s Pagem, Blackmorem a Anthimosem). A došlo i na hendrixovské hraní za hlavou. Na zuby už nedošlo. Zato na hodně zdařilou coververzi „Little Wing“ ano. To bylo to pravé finále!

A zároveň jsem si v této souvislosti uvědomil, že tuhle píseň chtěl Jimi Hendrix natočit při společném projektu s jazzovým novátorem Gilem Evansem a jeho orchestrem, ale už k tomu nedošlo. Smrt přišla rychleji, než se čekalo. Ale Radimovi Hladíkovi se tento hudební experiment podařil – aniž tušil, jaké revoluční křížení se za mořem chystá, v tuto dobu (1970) natočil jeho Blue Effect neobyčejně povedenou fúzi rocku s velkokapelovým jazzem (Jazzový orchestr Československého rozhlasu pod taktovkou Kamila Hály) „Nová syntéza“ – a o čtyři roky později její pokračování („Nová syntéza II.“).

A vězte, že se po 40 letech chystá zmrtvýchvstání těchto výjimečných hudebních projektů! A to živým provedením dne 5.července opět v Hradci Králové, tentokrát však v rámci festivalu Rock For People (a s Orchestrem Gustava Broma). Je na co se těšit…

 

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..