Když jsem den předtím slyšel alternativní divadelní seskupení Antonín Puchmajer D.S., byl jsem nadšen cimrmanovsko-dadaistickým humorem, notně načernalým i poněkud košilatým, ale velmi chytrým a svébytným, navíc umocněným písničkovými parodiemi na popové, folkové a jiné zhůvěřilosti. Jedním z členů tohoto souboru je Vladimír Mikulka, který se v neděli 22.června představil v Open-stanu v rámci festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové jako písničkář, a to pod jménem INŽENÝR VLADIMÍR se svým programem Ošklivé písně.

Tentokrát nevystupoval sám pouze s kytarou, ale doprovodila ho sličná houslistka Jana Havláková a baskytarista Ladislav Engel. Těšil jsem se na podobné neotřelosti, jichž jsem byl svědkem o den dříve, ale bohužel jsem byl zklamán. Nejenže znělo trio a především písničkář příliš zaměnitelně folkově, ale najednou se autor bral příliš vážně. Kdeže zůstaly včerejší nadhledy a neotřelosti! Pouze párkrát sám sebe shodil z piedestalu umělecké výpovědi, navíc zabalené do milionkrát přežvýkané folkové gumy. A to, když se nazval kreténem. Zatímco divadelní písničkové kusy udivovaly aranžérskými i textovými roztodivnostmi a tentýž člověk pronášel satirické i sebeshazující šlehy, nedělní stanové vystoupení Inženýra Vladimíra by tak akorát uspokojilo lebedící portovní publikum, a to kdoví jestli. Ale dětské publikum to docela bavilo, i když se písničkář snažil o co nejvážnější pohledy na současný svět. Jenže to právě dělá dneska kdekdo, a mnohem lépe. Jenže Skoumalů a Vodnaňských se jaksi nedostává…

Škoda. Slyšel jsem, že ho tady festivaloví návštěvníci zažili v jinačí formě! Tak snad příště, Inženýre.

(autor fotoreportu: Jan Hocek)

Další podobné články

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..