Hudební premiéry Jakuba Zahradníka v Anežském klášteře

Hudební premiéry Jakuba Zahradníka v Anežském klášteře

Ano, je jen jedna hudba. Ale ve stovkách podob. A nebo také jako syntéza toho a onoho, fúze tamtoho s tímhle (plus ještě něco dalšího, aby to taky vonělo). JAKUB ZAHRADNÍK (před nedávnem jsme přinesli rozhovor s tímto muzikantem a skladatelem) naštěstí dokazuje, že on píše opravdu jednu hudbu – a to hudbu (přinejmenším) dobrou!

plakatweb defProjekt „Je jen jedna hudba“, tak jak zazněl 11. a 12.června v Anežském klášteře v Praze, stál Zahradníka a jeho realizační tým půl roku práce. A spoustu peněz. O těch se Zahradník často zmiňuje, není divu, ale pak oproti tomu ironie vůči vlastní osobě, kterou rád užívá, působí poněkud násilně, neupřímně. A to je škoda. Je jen ku prospěchu věci, když se tvůrce nebere až zas tak vážně, ale měl by za všech okolností brát vážně své publikum – tím narážím třeba na několikerou zmínku (a ono to tak fakticky vyznělo, i když to nebylo takto vyřčeno) o jakési morální povinnosti posluchačů koupit si jeho nové CD, jež bylo na těchto dvou koncertech křtěno. (Byl jsem přítomen druhému koncertu, možná na tom předchozím to nebylo tak markantní.) Každopádně si ale toto nové Zahradníkovo album pozornost zaslouží – jde o záznam koncertu v Betlémské kapli v roce 2011, kde se Zahradník představil především v roli klavírního improvizátora a autora písní se silným jazzovým, šansonovým, muzikálovým a folkovým nábojem. A hudba měla navrch také v Anežském klášteře nyní, o tři roky později, i když podstatně jiná, ačkoli je to stále jen ta jedna hudba – v gotickém prostoru zněla soudobá sborová a komorní hudba. Oba koncerty uváděl Lukáš Hurník, skladatel a ředitel stanice Vltava. Jako vždy vtipně a nápaditě, přitom zasvěceně.

V úvodu vtrhly do Anežského kláštera děti a „Živlové“. Tento cyklus sborů s hereckou akcí pro menší děti za doprovodu harfy a perkusí (na vlastní text) Zahradník zcela premiéroval. Chlapec a dívka si hrají na tatínka a maminku a přitom vyvolají postupně Vodu, Vzduch, Oheň a Zemi. Nastupuje pak Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu (řídila Blanka Kulínská), který na příslušné téma zpívá mnohdy až nonsensový text. Tomu odpovídá i perkusivní doprovod (Daniel Mikolášek), takto velmi pestrý – třeba pro Vzduch je užito např. muchlání igelitové tašky, Oheň evokuje lámání klacíků, Zemi tlučení kamenů o sebe. Vše pak stmeluje velmi moderní, místy až narativní harfový part v nepřekonatelném podání Kateřiny Englichové.

Následoval cyklus dívčích sborů „Otazníky“ na texty básní Václava Žďárského a Jana Svobody, jenž měl pražskou premiéru. Sbor Gymnásia a Hudební školy hl.m.Prahy, který si říká Bubureza, pod taktovkou Miloslavy Vítkové zpíval a´capella, v poslední, čtvrté části (té nejdramatičtěji duchovní) se přidal perkusista Mikolášek.

Do přestávky zazněla ještě latinská „Missa Egrensis“ (čili Chebská mše), které se vrcholným způsobem ujal Kühnův smíšený sbor řízený Markem Vorlíčkem. V Praze zazněla poprvé a představovala první vrchol koncertu. Zahradníkovi se podařilo zkomponovat eklektickou vokální polyfonii, která je sycena ranými křesťanskými zpěvy, bachovskými kantátami, rytmizovanými pasážemi (podpořenými třeba i tleskáním) a vokálními frázemi, jež dosahují až jazzových barev. Však také inspirací nebyla Valdštejnova smrt, jak by se mohlo nabízet…

cb04Druhou polovinu koncertu odstartovala podle mého názoru nejvrcholnější kompozice večera – premiéra „Propadliště času“, fantazie pro harfu a smyčcový kvintet. Polymorfní struktura odkazuje tu k barokní polyfonii, tu ke klasicismu či rokokovým radovánkám, vše pak rozdrtí úžasné ansámblové tutti souzvuky či názvuky rozšířené tonality. Kateřina Englichová hraje na svůj honosný nástroj s vervou a s jasnou snahou nezjemňovat zvuk, soubor Musica Pro Anima nezůstává pozadu – střídají se emoce, nálady, ozvěny Schoenberga, keltské i jazzové hudby, využití klastrů a spiccata umocňuje naléhavost hudební výpovědi o času, jež je obrazem našeho života.

Melodram „Pohádka“ (na text Jarmily Hannah Čermákové) odezněl v premiérované nové hudební verzi. Ta získala na barevnosti a dramatičnosti, zvláště, když se interpretace ujala Lenka Vychodilová – její umělecký přednes byl prostě úžasný! K bicím nástrojům (Daniel Mikolášek) a smyčcovému kvintetu Musica Pro Anima přibyly klarinet (Jan Smolík), fagot (Jan Karez) a trombón (Ivo Kopecký). A v závěru folklórní erupce všech aktérů.

Finále koncertu obstaraly dvě ukázky z tzv.bardské opery, kterou nyní Zahradník píše pro plánované první kompletní provedení dne 31.října. Zove se „Příběh i ryšavého Hanrahana“ a vzniká na motivy povídek W.B.Yeatse. Pro tyto „keltské variace“ Zahradník sestavil svůj nový soubor: Ensemble Kapelluken. Zvuk se jeví být velmi zajímavý – na staré nástroje hraje veskrze současnou komorní hudbu, samozřejmě s folkovými a sakrálními ozvěnami. Zpívá zde zkušená sopranistka Helena Pellarová, za řízení autora hrají flétnistka Jindra Černá, na violu da gamba Jakub Michl, s barokními houslemi Vít Nermut, na cink Miroslav Kůzl a znamenitá maďarská hráčka na loutnu a barokní basovou loutnu theorba Katalin Ertsey. Zdá se to být u nás jedinečný projekt! Můžeme se těšit…