Již tři desítky let se na experimentální hudební scéně pohybuje MICHEL BANABILA, který se narodil v roce 1961 v Amsterodamu a nyní žije v Rotterdamu. Zvukový umělec, skladatel, instrumentalista a producent, který k dnešnímu dni natočil jen pod svým jménem na 35 alb! Proslavil se nejen ve své domovině Holandsku, ale také soustavnějším působením na scénách v Polsku, Rusku, Belgii, Španělsku, Turecku, Japonsku a Africe. Ve své hudbě využívá nejen akustické instrumentace, čerpající z world-music, jazzu a soudobé vážné hudby, ale hlavně udivuje svou neotřelou, bohatou tvůrčí prací s živou elektronikou, field recordings, samply z nejrůznějších zdrojů. Např.hudební instrumentář jeho posledního, letošního alba („More Research From The Same Dept.“) evokuje spíše vybavení vědecké laboratoře: EXS24 sampler, found objects, fluorescent tube sounds, refrigerator sounds, plug sounds, ring thing modulator, Korg monotribe and monotron, Michael Norris plugs, Pulsaret software, Omnysphere soft synth, WebSDR recordings, tape noise, Kaoss Pad, LogicPro… Spolupracuje s divadlem, baletem, soubory moderního tance, výtvarníky – s těmi všemi vytváří originální konceptuální projekty. Sestavuje databáze zvukových vzorků, městské prostředí mu slouží jako nahrávací studio, zaznamenává útržky lidské mluvy, jež pak skládá do zvukových a audiovizuálních koláží, instalací a performancí. Skutečně se pokusím co nejplněji postihnout jeho bohaté dílo, které je skutečně výjimečné. A to skrze jeho alba, tedy alespoň ta alba, jež považuji za stěžejní, především stylotvorně. Čtenáři JazzPortu se již se jménem Michel Banabila setkali nedávno v souvislosti s recenzí debutového alba ambientního Cloud Ensemble.

Voiz Noiz

Za1331079022_2ásadní mezinárodní ohlas zaznamenalo jeho album z roku 2000, jež dostalo název „Voiz Noiz“. Dvacítka skladeb, vzniklých z terénních nahrávek (především z holandských ulic a jemenských tržišť), připomínající zvukový beton, s projevy pokročilého turntablismu a práce se šumy, lupanci, drony, praskáním, to vše evokuje pořádně hustý trip-hop. Jako kdybyste zkřížili Jona Hassella, Coil a Trickyho s Afrikou a Arábií.

 

 

 

 

Spherics

a1476647129_2V tom samém roce vzniklo album „Spherics“ – 7 kompozic, ovlivněných ambientní estetikou Briana Ena, které Banabila tentokrát natočil s hostujícími muzikanty (kytara, housle, samply). Od zvuku předchozí desky se tato nahrávka liší, ale jedno je spojuje: barevnost a hypnotický rytmus. Jakoby šlo o soundtrack k nervnímu noir-filmu.

 

 

 

 

 

Voiz Noiz 2

a1114227872_2Výrazného posunu v trip-hopovém kouzlení dosáhl Banabila na albu „Voiz Noiz 2“ (2001). Jde o koláž neomezeného počtu zvukových samplů, jež sjednocuje společná barva, vyznění, vytvářející na základě groovů 11 úžasně vystavěných trip-hopových klenotů. Ony zvuky vzešly z terénních nahrávek, mezi nimiž figurují třeba děti bubnující na popelnice, zvuky ničených hraček, drnkání na nalezenou jednostrunnou kytaru, hrající staré rádio, megafon, městský chaos, zlověstně vrzající dveře, stříkající voda, zpívající žebrák, ozvěny akustických nástrojů (klarinet, varhany) a také pouliční dechovky – to vše je metamorfováno do songů, jež znějí dokonce jako od Toma Waitse („One For the Road“).

 

 

Voiz Noiz 3

a3775014410_2Definitivním průlomem byla deska „Voiz Noiz 3“, již Banabila natočil s jazzovým trumpetistou Ericem Vloeimansem. Podtitul Urban Jazz Scapes hovoří za vše: nu-jazzový projekt připomíná to nejlepší od Molvaera či Truffaze a po zásluze obdržel výroční cenu Edison Jazz Award (2003). Na albu se výrazně podíleli také další muzikanti: Bobby (samply, gramofon), Hans Greve (kytara), Frank vd Kooy (sax, basklarinet), Guus Bakker (kontrabas) a Yasar Saka (voice-procesing).

 

 

 

 

Spherics 2

a3602042113_2Následující album „Spherics 2“ (2003) je temnější, více futuristicky znějící, se zvýrazněnou rytmikou až s prvky drsného techna na jednom pólu (např.“Time Traveller“), na tom druhém pak příjemně ambientní („Wolves In Sheeps Clothing“).

 

 

 

 

 

 

Hilarious Expedition

a2602565307_227 tracková kolekce „Hilarious Expedition“ z roku 2005 přináší Banabilovu experimentální divadelní hudbu, založenou především na konkrétních zvucích (ve stylu musique concréte) a zvukových erupcích dvaatřicetičlenného ansámblu hostujících instrumentalistů. Kompoziční miniautury vyjadřují atmosféru noci, průmyslové výroby, pouličních demonstrací, městskou kakofonii i děsivý futurismus. Unikátní zvuková paleta je mnohdy převálcována brutálním noise, místy to evokuje radikální rané desky The Residents.

 

 

 

Traces, Music For Films & Documentaries

a1763458579_2Pro změnu experimentální elektroakustický ambient tvoří album „Traces, Music For Films & Documentaries“ (2007). Vyznačuje se výraznými vlivy world-music a ethno-jazzu, Banabila zde také hraje na klávesové nástroje, perkuse a kytaru, přidávají se též hostující Salar Asid (housle) a Yasar Saka (flétna, oud).

 

 

 

 

 

Precious Images

a1554582028_22CD s 32 skladbami, to je „Precious Images“ z následujícího roku. První disk je kompilací z jeho předchozích alb z let 1999 – 2008. Ten druhý pak na nových tracích představuje další Banabilovu tvář: hudbu pro televizi a divadlo v podobě jakéhosi elektronic-noir.

Podtitul Industrial Soundscapes naplno vystihuje další Banabilovo průlomové album „The Latest Research From the Department Of Electrical Engineering“, natočené a vydané v roce 2011. Hudba by se dala zaškatulkovat do přihrádky electro-punk, jakoby se Malcolm McLaren proměnil v šíleného vědce. Hodně zmechanizovaná, vpravdě inženýrská hudba vznikla zremixováním původně scénické hudby pro divadelně-taneční představení na téma cybersvět. Ale tvrdý zvuk nepostrádá jemné nuance a barvy, průmyslové beaty nejsou vůbec bezduché, sem tam probleskne třeba akustické piano. Něco takového uměl snad už jenom Hector Zazou!

Fields Of Flowers

a3623934006_2Návrat k ambientu a dark-jazzu představuje šestitrackové album „Fields Of Flowers“ (2011). Banabila kromě elektroniky opět hraje na klávesové a perkusivní nástroje, ozývají se také hostující hudebníci Mete Ekker (sopránsax, basklarinet), Jasper Soffers (piano) a trumpetista Eric Vloeimans, aby společně utkali nádherné elektroakustické a nu-jazzové koberce.

 

 

 

 

 

Route Planner

a3317551140_2V témže roce vyšlo ještě jedno pozoruhodné album: „Route Planner“, natočené v duu s Mete Erkerem, znamenitým saxofonistou a klarinetistou (představil se právě na předchozí desce). Tvůrci jej charakterizují jako cinematic ambient jazz & cutting edge electronics. Navíc zde hostuje Joshua Samson s darbukou a etnickými perkusemi, takže sound není tak temný a těžký, neustále se vynořují překvapivé plochy, dynamické, harmonické a strukturální změny vás nenechají vydechnout, místy to zní až filmově romanticky.

 

 

 

 

Gardening

a1379960522_2Field recordings, turtle flute, shakers, rainstick, balafon, garden tools, wood, grass, water, found objects, electronics, pianostring, Szymon Kaliski´s microtones, Michael Norris plugins, microphones, Olympus LS10…to jsou hudební nástroje, které Banabila využívá na zvukově bujarém albu „Gardening“ (2012), a to s všeříkajícím podtitulem Music For Gardeners. Nahrávka je ve stylu neobyčejně pestrého zvukového magmatu s prvky ambientu, musique concréte, elektroakustické hudby a minimalismu. Jedná se v podstatě o zhudebněnou (či lépe řečeno ozvučenou) novelu Jerzyho Kosinského „Chance To Gardener“, podle které byl v roce 1979 natočen film „Byl jsem při tom“ s Peterem Sellersem v hlavní roli!

 

 

Machinefabriek

a3070168466_2Více než čtyřicetiminutovou jízdu teplých dronů, tajemného praskání, digitálního šumění a výbuchů dalších zvukových roztodivností představuje společné album Banabily s Rutgerem Zuyderveltem, známějším pod uměleckým jménem Machinefabriek také z roku 2012. V tomto neuvěřitelném zvukoborectví si najde také místo akordeon, kytary, lidské hlasy, přírodní zvuky, stejně tak technické poruchy a vzruchy, zpěněné, extatické a závratné zvuky snad z hloubi vesmírného hard-disku.

 

 

 

47 Voice Loops

a3574295814_2Posledním album, jež zmíním, bude loňské „47 Voice Loops“. Představuje další zvláštnůstku v repertoáru Michela Banabily, neboť jde o striktně vokální kompozice. Autor to popisuje takto: Vokální soundtrack pro pokoj se 47 různě rozmístěnými reproduktory, z nichž se line v proměnlivých frekvencích lidský hlas. Jde o Banabilův hlas ve 47 smyčkách, každá smyčka má různou délku, každý hlas je různě natahován, zrychlován či zpomalován. Hlasy se pohybují směrem proti sobě, takže dochází k nekonečně novým zvukovým kombinacím. Neuvěřitelná záležitost!

 

 

 

Poslech hudby Michela Banabila je skutečným dobrodružstvím pro každého posluchače, jenž v hudbě hledá něco víc, než jen vstřícnou melodii, kterou by si mohl pískat při umývání nádobí…

 

Jeden komentář

  1. Jan Hocek

    Upozorňuji na fakt, že v brzké době můžeme Banabilu slyšet na vlastní oči (ne, že by přijel k nám, ale…) na letošním Ambientním festivalu v polském městě Gorlice… sice od českých humen poněkud dál, ale i tak stále blízko! Více na stránkách festivalu:
    http://mpmambient.pl/

    Odpovědět

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..