Od roku 1994, kdy se uskutečnila v Bazilice Panny Marie v Minneapolisu premiéra, se každý rok v květnových dnech v některém z velkých amerických měst uskutečňuje provedení dramatického oratoria „CHOOSE LIFE“, které složila na libreto spisovatelky Dolores Dufner jedna z neuznávanějších amerických skladatelek současnosti MONA LYN REESE.
Proslavila se především operami, sborovými a komorními skladbami. Její kompozice jsou melodické, tonální, a tudíž posluchačsky přístupné. I když využívá komplexních rytmů, širokých tónových barev a proměnlivé polyfonie a nevyhýbá se ani experimentům ve struktuře, Mona Lyn Reese za všech okolností zachovává ve své hudbě srozumitelnou komunikativnost a emocionalitu, brání se módním stylům, formám a harmoniím jen proto, aby byla tzv.současná. Její tvorbu lze tak přiřadit k neoklasicismu.
Profesionálně začala skládat v roce 1975 – to jí bylo čtyřiadvacet. Debutovala hudbou pro dokumentární film o Kansasu, a to v podobě kompozice pro dechové kvinteto a bicí nástroje. Díky grantu od Fóra amerických skladatelů a Nadace Otto Bremera napsala oratorium „Choose Life“ (Uvacharta Bachayim – tedy Zvol si život) na paměť oběhem šoa, obětem židovského holocaustu. Rok po premiéře vznikla i symfonická verze, jež byla nominována na Pulitzerovu cenu (1995). Naštěstí tato verze oratoria (padesátiminutová) existuje také na CD, takže si jej může vyslechnout i duchovněji založený český posluchač. Oratorium bylo natočeno v roce 2011 díky San José Chamber Orchestra a sboru (pod taktovkou Barbary Day Turner).
Libreto Dolores Dufner čerpá ze židovských spisů a bible, také z textů autorů, kteří přežili holocaust (např. Elie Wiesel, Alexander Donat, Hillel Goldberg). Stejně tak hudba Mony Lyn Reese je výrazně sycena inspiracemi z křesťanské a židovské liturgické hudby, klezmeru a podobně. To vše dohromady vyjadřuje smutek, hořkost, bolest lidskou a hněv Boží na straně jedné, na druhé pak vůli a víru k překonání zla a odhodlání čelit smrti, aby mohl zvítězit život.
Oratorium je členěno do 20 částí, jež tvoří árie a dialogy jednotlivých aktérů dramatu. V něm figuruje Adonai (trancedentní Bůh Židů i křesťanů) v podání znamenité mezzosopranistky Layny Chianakas (podle mne nejlepší pěvecký výkon na albu vůbec), Lazar (sugestivní výkon tenoristy Stephena Guggenheima), Franziska (vdova po jedné z křesťanských obětí nacistického teroru), již zpívala sopranistka Allison Charney, Dives – lhostejný občan, slepý a hluchý k utrpení Židů (basista Kevin Nakatani), Adam jako zosobnění pokání (tenorista Jordan Bluth), Jacob – vyděšené židovské dítě (dětský soprán Michaela Riskina) a Rivka – čtenář, vypravěč příběhů těch, co přežili (Isabell Monk O´Connor). Sbor pak střídavě zosobňuje tři tváře národa – hebrejského, andělského a kajícího.
Jde o velmi sugestivní posluchačský zážitek, umocněný vrcholnými instrumentálními i vokálními výkony. V úvodu zazní haydnovsky slavnostní trubka a židovský sbor, zpívající zvolání Adonai „Hear Me, My People“, v závěru vám bude běhat mráz po zádech, když tentýž židovský sbor zahřmí „I Shall Not Die, But Live!“
Ukázky nejen z tohoto oratoria zde: http://www.reverbnation.com/play_now/20726398?utm_campaign=a_public_songs&utm_medium=facebook&utm_source=page_object_news_item
(Dovoluji si tentokrát neudělovat recenzentské hvězdičky…o ně tady v tomto případě vůbec nejde.)