Když v roce 2012 vydal na značce Flyin´High Records své debutové album HAN LITZ GROUP, šlo o další z početných projektů nejlepšího holandského flétnisty současnosti. Album „Epiphany“ (Zjevení) přineslo osvěžující mix latino jazzu a funku – Han Litz totiž patří mezi flétnisty, kteří se výrazově pohybují sice po osvědčené linii Dave Valentin, Jeremy Steig a Ian Anderson (Jethro Tull), ale dokáže navíc svou autorskou hudbu okořenit o další ingredience. Nejpádnějším důkazem budiž nejnovější (v pořadí druhé) album pod názvem „Epiphany Electrified“, které vyšlo na Litzově vlastním labelu Unconditional Sound Records. A jak název napovídá, jde o elektrifikované úpravy repertoáru z předchozí desky.
Han Litz hraje na flétnu již od 3 let. Po ukončení studií na konzervatoři v Amsterodamu (1990) začal hrát mimo jiné s takovými nu-jazzovými hvězdami, jako Louie Vega, Jazzanova, New Cool Collective a Zuco 103. Působil také ve funky-brazilské kapele Lex Empress & The Royals, ze které odešel, aby založil vlastní skupinu, a vzal s sebou také basistu Erica Calmese a kytaristu Folkera Tettero. Sestavu Han Litz Group pak doplnili Thijs Cuppen (klávesové nástroje, melodika), zpěvák Kris Rietveld a bubeník Udo Demandt.
Album „Epiphany Electrified“ je logickým vyústěním letité Litzovy spolupráce s nejlepšími domácími DJ tvůrci. 11 remixů šesti skladeb z první desky zde doplňuje bonus v podobě původně znějící novinky „When the Funk Hits the Flute.“ A rovnou dodám, že jde (podle mne) o nejlepší položku třiašedesátiminutového alba. Výrazný funkový rytmus nepotřebuje totiž ještě více elektrifikovat, aby byl výrazně svižný a chytlavý, včetně nápaditých riffů. Flétnové sólo je dostatečně hutné, s rockovým tahem a výrazově „zašpiněné“, kytara i s elektrickým pianem s vervou zahušťují již beztak rozbujelý tok. To je přesně můj šálek kávy!
S těmi remixy mám holt odjakživa problém. Málokdy tyto zásahy do struktury a výrazu posunují jazzovou (a jakoukoli jinou) skladbu někam dál. Každopádně jinam, a ne vždy zdařile. Ale uznávám, že takové uchopení jazzu přibližuje tuto nelehkou muziku nové generaci. A také jazzu vrací tanečnost, navíc současné pojetí rytmu, a činí jej tak přitažlivým i pro návštěvníky diskoték. Takže je vlastně všechno v pořádku. Přesto si neodpustím recenzentské postřehy, které za cenu potlačení taneční složky posoudí hudební úroveň alba.
„Epiphany Electrified“ se díky různě zaměřeným dýdžejům a producentům pohybuje od funku po house, od deep-house po dub, od lounge až po samba-jazz. Nejde ani tak o to, zda to či ono zapadá více či méně do původního jazzového obrazu, ale o neotřelé hudební nápady. Ty třeba zcela chybí úvodnímu remixu titulní kompozice ve stylu lounge od dvojice Nelson&Djosa. Podobně dopadla tatáž skladba pod rukama, respektive mašinkama houseového Kid Sublime. Skladba „Epiphany“ tady zazní ještě jednou, v remixu Diephuise, a patří naopak k tomu nejlepšímu – jde o svěží fúzi samby s nu-jazzem, v níž je zachován rytmický eklektismus i znamenitá sóla (flétna, piano, melodika, akustická kytara) původní nahrávky. Obě předělávky „Flute Funk“ se také docela povedly, především jako předposlední track – Re´s Club Remix je sice hodně houseový, skoro do techna, ale tentokrát je nápaditě využit minimalistický model, který dokonce evokuje slavnou flétnovou kompozici Tibora Szemzö „Water-Wonder“. Dokonce zde flétna v sóle osamí. Skladba „11:11“ se dočkala také dvou verzí – zdařilejší je ta od Grega van Buerena, jenž house „oduševnil“ náladou lounge, do popředí vytaženým akustickým pianem a umně zakomponovanými smyčci. Dvojí uchopení „Bairro Alto“ se zdařilo The Dub Creatoru (v dub, samozřejmě se silnou příchutí reggae) i Philu Martinovi, který zachoval ze všech remixerů nejjazzovější výraz a ještě umocnil energii skladby. Drum´n´bassový Monolizův remix „A Samurais Way“ překvapí vpádem smyčcového motivu z filmu Rekviem za sen, což považuji za obvzlášť zdařilý černý humor. Povedl se také Monte La Rue´s Midnight Mix nádherné skladby „Purity“, kde si můžete vychutnat basovou flétnu a smyčce na deep-housovém podkladu.
Han Litz Group natočil nadprůměrný jazzový debut. Druhé album je jazzově průměrné, ale jako remixové je nadprůměrné. Takže opravdu, všechno je v pořádku…