Zatím poslední album „Blatt Hjerte“ (Modré srdce) vydalo SCHOW TRIO sice již v čase loňských Vánoc, ale teprve nyní se mi dostalo do ruky. Mezitím sklidilo několik ocenění na jazzové scéně v domovském Norsku, kritika ho mimo jiné označila za „nejsladší jazzové album roku“ – a to není myšleno pejorativně. Jde o neobyčejně rozjímavé uchopení známých norských lidových vánočních písní a koled a jako bonus dvě autorské novinky, inspirované však také duchovní náladou Vánoc. Čistý, od jakýchkoliv improvizačních výbojů oproštěný zvuk klavírního tria doplňuje především saxofon, trubka, kytara, violoncello a zpěv několika hostujících muzikantů, mezi nimiž exceluje především tenorsaxofonista Svein Magnus Furu a folklórní zpěvačka Asne Valland Nordli. Zní tak současná duchovní hudba s lidovým naturelem a jazzovým fundamentem.
Schow Trio založil vynikající pianista John Vegard Schow, který již od roku 2001 působí na norské scéně jako úspěšný skladatel, aranžér a producent napříč žánry. Mimo jazzu se věnuje také komponování hudby k televizním dokumentům, filmům, seriálům a reklamě. Jeho komerčně zaměřenou hudbu znají ve 180 zemích světa. V posledních letech čím dál více získává navrch jazz. Netrvalo dlouho a John Vegard Schow se přiřadil k plejádě skandinávských pianistů, kteří dobývají svět. V triu ho doprovázejí bubeník Thomas Gallatin a kontrabasista Sebastian Haugen-Markussen, jenž o sobě již dva roky dává halasně vědět také vlastním souborem Sebastian Kvartett.
Většina z jedenácti skladeb je velmi ztišených, rozjímavých, bez bohatého emočního rejstříku, typického pro tvorbu podobných trií v současnosti. Ani jednou nehraje trio samostatně, podíl hostujících instrumentalistů je rovnocenný. Vše je ale podřízeno vznešené, slavnostní (a oslavné) náladě, skladby nejsou dlouhé (nejdelší 4:41), zachovávají v podstatě písňovou formu. Tento kabát trio svléká (za pomoci rytmizující kytary) ve swingové úpravě „Kom, Konge, kom i morgenglans“ (Král přišel v ranním lesku), do razantnějšího, vesměs hardbopového zvuku balí pak verze písní „Kling no klokka“ (s nádherným tenorovým, basovým a klavírním sólem), „Kimer, I klokker“ (se sólujícím saxofonem) a „Gjordoren hoy“ (s parádním sólem trubky). Zbylé tracky jsou ve znamení zpěvných, křehkých, mnohdy až zkřehlých balad. Ty naštěstí oživuje naturální vokální projev lidové bardky Asne Valland Nordli, a to ve třech případech: úvodní „Jeg synger julekvad“, osmý track „Det Hev el rose Sprunge“ (nejduchovněji zabarvená píseň) a závěrečná balada s podmalbou violoncella a saxofonu „Na tennes tusen julelys“ (Svítí tisíc vánočních světel).
Jde o jazz nepříliš dobrodružný, spíše objímající a hladící, a ne každého uspokojí. Ale když se na něj vyladíte (a nemusí to být nutně o Vánocích), udělá vám dobře…